Grafická umění byla dříve psaní, kreslení a malování; nyní rozumí se pojmem tím každé umění, jehož účelem jest písmo, kresbu nebo malbu učiniti schopnou reprodukce tiskem. Hlavní způsoby jsou dřevořezba, mědiryt a lithografie, každá s řadou processů více méně odchylných, známých pod vlastními názvy: autotypie, barvotisk, cerografie, dřevořezba, elektrochemitypie, fotogalvanografie, fotografie, fotolithografie, fototypogravura, fotozinkografie, galvanoglyfie, galvanografie, galvanoplastika, glyfografie, grafotypie, heliografie, chemitypie, chromotypie, lithografie, mědiryt, metallografie, neografie, oceloryt, panikonografie, polychromie, polytypie, stigmatypie, světlotisk, tiskařství, typometrie, zinkografie a j. v. Viz Waldow, Encyklopädie der graphischen Künste (Lipsko, 1880—84); Wessely, Gesch. d. graph. Künste (t., 1891); Koller, Die Vervielfältigungs- und Kopirverfahren (Vídeň, 1892); Adeline, Les arts de reproduction (Paříž, 1893); Seemann, Lehrbuch der vervielfältigenden Künste (Drážďany, 1894).
PD anon 70