Ottův slovník naučný/Graf
| Ottův slovník naučný | ||
| Graevius | Graf | Gräf |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Graf |
| Autor: | František Xaver Jiřík, František Xaver Šalda |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 394. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související články ve Wikipedii:1) Urs Graf(WD), 3) Arturo Graf(WD) |
|
Graf: 1) G. Urs, zlatník ryjec a řezbář (* mezi 1485 a 1490 v Solothurnu — † 1529 v Basileji). Vyučiv se zlatnictví v Curichu, bojoval r. 1515 u Marignana a byl několikráte zajat. Jeho rytiny zobrazují po většině tehdejší život vojenský a soukromý, jsouce velmi realisticky, ale zároveň s nádechem smyslnosti koncipovány. V jeho dřevorytinách pozorujeme namnoze mistrně provedené partie temnosvitné. Některé práce jeho upomínají na H. Holbeina (na př. Žena jedoucí na muži a j.). Z jeho prací jmenujeme: 83 listů Ze života Kristova (1511); Pyramus a Thisbe, 13 listů švýcarských praporečníků. V umělecké sbírce basilejské jest od něho celá řada velmi originálních ručních kreseb. G. vedl život velmi dobrodružný a bezuzdný. Životopis jeho napsal Amiet (1873). J-k.
2) G. Ludwig, malíř genrů a podobizen (* 1838 ve Vídni — † 1894 v Bledě v Kraňsku). Studoval na akademii vídeňské za ředitelství Rubenova, kde vynikl zejména v genru. Jeho nejlepší obrazy jsou: Kleopatra u smrtelného lože Antoniova, Sběratel zbraní, Příjemná zpráva, Venkovská koketerie, Povinnosti dědečkovy, podobizna cís. Ferdinanda. J-k.
3) G. Arturo, literární dějepisec a básník ital. (* 1848 v Athénách), po otci původu německého. Byl vychován v Rumunsku, studoval práva, přírodní vědy a literatury na univ. neapolské, promovován odešel do Rumunska, až r. 1874 habilitoval se na universitě římské. Od r. 1882 je prof. italské literatury na univ. turinské. Od r. 1883 vydával tu s F. Novatim a R. Renierem „Giornale storico della letteratura italiana“. G. vyniknul znamenitě jako básník i literární kritik. V prvém směru jmenujeme Versi (Braila, 1874); Poesie e novelle (Řím, 1876); Medusa (Turin, 1880, 3. vydání 1893); Dopo il tramonto (t., 1893). Poslední dvě knihy staví jej do prvé řady soudobých básníkův ital. G. je duch přísný, skeptický, hloubavý; nálada poesie jeho je těžká a zachmuřená dotýkajíc se nejvážnějších problémů, k nimž inspiruje ji nejednou moderní věda a filosofie. Z prací jeho literárně dějepisných, kritických a bájeslovných uvádíme: Dell’ epica neolatina (Řím, 1876); Delle origini del dramma moderno (t., 1876); Della storia letteraria e de’ suoi metodi (Turin, 1877); Studii drammatici (t., 1878); La leggenda del Paradiso terrestre (t., 1879); Prometeo nella poesia (t., 1880); La leggenda dell’ Aurora (t., 1881); Roma nella memoria e nelle immaginazioni del Medio Evo (t., 1882, 2 sv.); La superstizione dell’ amore (t., 1881); Cavalieri ed animali (Flor., 1884); Attraversi il cinquecento (Turin, 1888), studie literární a kulturní o XVI. věku; Questioni di critica (1889 v „Atti della R. Accad. delle Scienze“ v Turině); La crisi letteraria, přednáška o rozkladných proudech moderních v písemnictví (t., 1888); La storia del diavolo (t., 1889); Mitti legende e superstizioni del medio evo (t., 1893, 2 sv.), soubor to některých dříve již vydaných a výše uvedených úvah kromě celé řady prací napsaných do různých period. publikací. G. jako kritik a historik literární vyniká přesnou vědeckou srovnavací methodou a filosofickým vzděláním. Z kodexu Národní knihovny turinské vydal Complementi della Chanson d’Huon de Bordeaux (Halle, 1878). Šld.