Ottův slovník naučný/Genese
| Ottův slovník naučný | ||
| Genersich | Genese | Genesee |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Genese |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : 1895 J. Otto. S. 1021. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Genesis |
|
Genese (řec. γένεσις), t. j. zrození, povstání, původ, dále vypravování o něm, konečně i zpráva o něm. Odtud po příkladu řeckého překladu bible (Septuaginta) název I. knihy Mojžíšovy, jak zvána vzhledem k obsahu. Rozpadáť se G. ve dvě hlavní části, z nichž prvá (I.—XI.) jedná o počátcích (stvoření) světa a lidstva, tvoříc takto jaksi všeobecnou předmluvu k dějinám národa isráélského; pradějinám národa isráélského (původní vlasť dle G. Horní Mesopotamie) věnována jest čásť druhá (kap. XII.—L.) obsahující osudy tří patriarchů (Abráháma, Isháka a Jakúba) až po usazení se rodiny Jakúbovy v Egyptě. G. jest z nejdůležitějších knih člověčenstva. S významem jejím souvisí i pozornost, jež věnována jí po všecky doby. Ve výkladech rozeznávati jest celkem dvojí směr: tradicionální, který jest i orthodoxní, dle něhož G. je jednolitou částí Pentateuchu jako jednotného díla, pochodícího až na poslední zprávy o smrti Mojžíšově od Mojžíše samého; druhý, nové historicko-kritické školy, dle něhož jedná se zde o sloučeninu různých částí, pochodících od různých autorův a různých dob, jež vespolek jsou spojeny nebo vedle sebe parallelně umístěny, nebo se i rozmanitě proplétají. Důvody své čerpá škola tato z celého plánu díla, jehož jednotlivé části dle názoru jejího nesouvisejí a jenž i jinak vykazuje zbytečnost opakování, ba i odpory. Stejné různosti vykazuje i mluva, v níž zvláště různý výraz pro boha v různých částech dal vznik theorii o elohistu (v. t.) a jahvistovi. Ke třídění materiálu, pro něž užívá nová doba buď různého písma, buď i různých barev, viz Kautzsch a Socin, Die Genesis mit äusserer Unterscheidung der Quellenschriften übersetzt (Freiburk, 1888, 2. vyd. 1891). Z kommentárů ke G-i vynikají Tuchův (nové vydání Arnold a Merx) a Knobelův (nově Dilmann) — viz Pentateuch.