Ottův slovník naučný/Gedymin
| Ottův slovník naučný | ||
| Gedrósia | Gedymin | Geefs |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Gedymin |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 983. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Gediminas |
|
Gedymin, velký kníže litevský (1315–37), nejspíše syn Vitěnesův, zmocnil se r. 1315 vlády a hájil samostatnosti země účinně proti všem nepřátelům; r. 1316 odrazil knížata jihoruská od Grodna a hned téhož roku obrátil se proti rytířům řádu Německého, kteří byli opanovali Žmuď, porazil je nad řekou Žejmilou a r. 1318 u Mědnikův, tak že musili Žmuď opustiti. Po úspěchu tomto obrátil se proti Rusům, zvítězil r. 1321 pod Bělgorodem, opanoval Žitomíř, Kyjev i Perejeslav a položil tak základ k říši litevsko-ruské, jejíž hlavním městem stalo se Vilno, r. 1320 založené. G. přijav titul krále »Litvínův a mnohých Rusů« (Rex Litvinorum et multorum Ruthenorum), snažil se upevniti novou říši a upraviti vnitřní poměry; proto povolával do země řemeslníky a dopouštěl, aby křesťanství se šířilo, jednak pravoslavím ze zemí ruských, jednak připouštěním řádů církevních západních, zvláště františkánů. Sám však křtu nepřijal, třeba byl ve spojení s arcibiskupem Rižským a s papežem Janem XXII., kterému v listě svém ze dne 26. kv. r. 1323, který list Voigt ve své Geschichte Preussens IV. připisuje arcibiskupu Rižskému, vyslovil ochotu přijmouti křest, bude-li zbaven »katanů«, t. j. řádu rytířů Německých, kteří pod pláštěm šířiti víru Kristovu usilovali opanovati celou Litvu. Když r. 1324 počali křižáci opět se svými zhoubnými vpády a válka znovu vypukla, hleděl G. sesíliti moc svou spolkem s králem polským Vladislavem; spolek na obranu a výboj proti rytířům byl uzavřen a utvrzen sňatkem Vladislavova syna Kazimíra s G-ovou dcerou Aldonou, která na křtu obdržela jméno Anna. Válka počala r. 1327 vpádem rytířů do Kujavska a prodloužila se až do r. 1337, i vedena byla s velikou houževnatostí; neb řád byl podporován od knížat německých, ano r. 1328 sám Jan Lucemburský postavil se v čelo výpravy křížové a přešel přes Němen, nenabyl však žádného úspěchu, za to r. 1330 G. vpadl do území řádového a hrozně je poplenil. R. 1336 vypravena byla proti němu nová výprava křížová, v jejíž čele stáli bavorský vévoda Jindřich a braniborský markrabě Ludvík; ale i ta zmařena byla zvláště proto, že polský král Kazimír napadl křižáky v jejich vlastní zemi. I tažení v lednu r. 1337 s Janem Lucemburským v čele bylo bez úspěchu a křižáci musili spokojiti se jen založením hradu na hranicích litevských, který na počest Jindřicha bavorského nazván byl Bayerburg. G. postoupil proti hradu tomuto, byl však při dobývání zasažen ohnivou střelou i zemřel; vojsko jeho bylo od rytířů Německých přepadeno, zahnáno až k Mědníkům, kde bylo podruhé poraženo. Po smrti jeho stal se velkým knížetem syn jeho Javnuta, ostatních 5 synů dostalo různé úděly.