Ottův slovník naučný/Gawęda

Ottův slovník naučný
Gawarecki	Gawęda	Gawiński

Údaje o textu
Titulek:	Gawęda
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 967. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Gawęda, u Poláků původně tlach, žvast. V literatuře dán název ten národním pověstem z doby největšího rozvoje individuality národní, jakými jsou na př. srbské národní zpěvy bohatýrské, od nichž polské pověsti vedle historického podkladu liší se nevázanou řečí Pozdější g. vyskytuje se nejen jako zvláštní druh povídky, čerpané z. národního života (Wójcického Stare gawędy i obrazy, Czajkowského Gawędy), ale i jako osobitá a význačná forma umělých skladeb epických rázu národního, v nichž vynikl zejména Wincenty Pol (Mohort, Przygody p. Benedykta Winickiego, Starosta kiślacki), Wład. Syrokomla, Lenartowicz a hlavně Mickiewicz, jehož Pan Tadeusz pokládá se za prototyp básnické g-dy.