Ottův slovník naučný/Gassendi
| Ottův slovník naučný | ||
| Gassen | Gassendi | Gasser |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Gassendi |
| Autor: | Gustav Zába, Václav Láska, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 938–939. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pierre Gassendi |
|
Gassendi l’abbé Pierre, svým pravým jménem Pierre Gassend, filosof a učenec franc. (* 1592 v Champtercieru u Digne — † 1655 v Paříži), pocházel z nezámožné rodiny rolnické. Prvního vzdělání školního nabyl v Digne, r. 1607 odebral se do Aix, kde studoval theologii a filosofii, r. 1617 přijal svěcení kněžské a téhož r. dostalo se mu kathedry filosofie na universitě aixské, kteréhož místa však po příchodu jesuitův do města toho se vzdal (1622). Na to pobyl několikráte v Paříži (1624, 1628, 1633, 1641) a podnikl r. 1629 cestu do Hollandska a špan. Nizozemí. R. 1645 přijal stolici mathematiky na Collège de France, odkud však r. 1648 pro prsní chorobu na jih se odebral, hledaje tam polevy. R. 1653 vrátil se do Paříže, kde zemřel. Do poslednějších let jeho života, jmenovitě do doby pobytu na jihu, připadá úsilí jeho vzbudovati vlastní filosofii »po předchozí kritice dřívějších filosofů«. G. byl duch prohloubených vědomostí universálních. Theologie, metafysika, historie, astronomie, mathematika, fysika i anatomie byly obory, v nichž s úspěchem se osvědčil, a třeba žádných nových objevů neučinil, přece platně přispěl k tomu, že pronikly a se utvrdily nově vznikající tehda názory ve fysice kosmické. Bayle nazývá jej největším učencem mezi filosofy a největším filosofem mezi učenci. Galilei, Kepler, le Vayer, Hobbes, Descartes, Pascal a j. byli s ním ve stycích osobních a literárních; Kristina švédská, princ Condé, kardinál Richelieu byli jeho protektory. Při vší všestrannosti vyznačena jest vědecká činnost G-ova též obzvláštní pozorovatelskou střízlivostí. Měřil a pozoroval jako fysik a astronom a týž spekulativní rys vedl jej ve filosofii k tomu, že odvrácen všemu apriorismu, zaujal polemické stanovisko proti Descartesovi a ovšem tím spíše i proti současnému mysticismu Fluddovu. První jeho čin spisovatelský, ještě jako učitele filosofie na universitě v Aix, byl výpad proti vládnoucímu tehdáž aristotelismu, poněvadž v něm viděl překážku šíření se nových názorů světové fysiky, jak Koperník, Galilei a Kepler ji formulovali, a zajisté jen ohled na stávající moc církevní a světskou, kdy vyhláškou franc. parlamentu r. 1624 pod trestem smrti se zapovídalo učiti něčemu, co by čelilo proti naukám starým a uznaným, přiměl jej k tomu, že polemiku další zastavil a ke dvěma dílům svého spisu Exercitationes paradoxicae adversus Aristotelos (Grenoble, 1624) dalších slíbených pět již nepřičinil. Proti Descartesovi čelí Disquisitio metaph. seu Dubitationes et Instantiae adversus Cartesii metaphysicam (Amstrd., 1644), proti Fluddovi Epistolica exercitatio (Paříž, 1631). Podstatnou část G-ových studií tvořilo též obírání se filosofií Epikurovou, jejíž atomismus usiloval obnoviti, spíše však se mu povedlo obhájiti život a zásady filosofa toho proti předsudkům a nedoceňování. Napsal: De vita, moribus et doctrina Epicuri libri octo (Lyon, 1647); De vita, moribus et placitis Epicuri, seu Animadversiones in libr. X. Diogenis Laërtii (Lyon, 1649) a Syntagma philosophiae Epicuri (t., 1649). Z theorií filosofie té mnoho převzal i do svého Syntagma philosophicum (I. a II. sv. vyd. spisů G-ových, 1658), v němž složil své vlastní názory filosofické. Sensualismus a epikureismus křesťanstvím promíšený a opravovaný (nesmrtelnost nenáleží atomům, nýbrž duším a j.) jsou základními myšlénkami tohoto eklektického díla. Zb.
Z astronomických pozorování G-ho budiž uvedeno prvé pozorování průchodu Merkura před Sluncem dne 7. listopadu 1631. Jako stoupenec Kopernikův hájil jeho soustavu, ač neotevřeně, proti Morinovi[red 1] (v. t) ve spise: De motu impresso a motore translato (1649) La.
Z četných prací astronomických uvedeny buďtež: Mercurius in sole visus et Venus invisa (Paříž, 1631); De apparente magnitudine solis (t., 1642); Novem stellae circa Jovem visae (t., 1643); De proportione, qua gravia decidentia accelerantur (t., 1647); Tychonis Brahei, Nic. Copernici, G. Puerbachii et J. Regiomontani vitae (t., 1654). Sebrané vydání všech spisů G-ových jest dvojí, první v Lyoně, uspořádané Montmortem r. 1658, druhé Averanim ve Florenci r. 1727. Srv. A. Martin, Hist. de la vie et des écrits de P. G. (Paříž, 1889).
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Biografické heslo „Morin“ (Jean-Baptiste), na které se zde odkazuje, v Ottově slovníku naučném není.