Ottův slovník naučný/Gamma
| Ottův slovník naučný | ||
| Gamma (motýl) | Gamma | Gammafunkce |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Gamma |
| Autor: | neuveden, Jaromír Borecký |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha: J. Otto, 1895. S. 895–896. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Gama |
|
Gamma (Γ, γ), řecké písmeno g.
G. v hudbě (Γ, gamma graecum) jest někdejší název tónu (velkého) G, poprvé se vyskytující v notaci Odona z Clugny († 942), jenž označil jím nejhlubší tón své soustavy, maje ve vyšších oktávách již G i g. Tón ovšem znám byl již dříve. Hucbald vyjadřoval ho v notaci dasijské značkou 
,[red 1] Notker písmenem E. Řecké písmeno zprvu zaráželo svou nezvyklostí. Sám Odó v dialogu »De musica« praví: quae (littera) quoniam raro est in usu a multis non habetur. Obecného rozšíření v hudbě dostalo se mu solmisací Guidonovou, jenž přejal Γ rovněž za východiště své soustavy. Jakožto značce tónu začátečního a nejhlubšího příslušel mu název archoos gravis, a poněvadž v hexachordu tvrdém, jejž tvořily graves, připadala naň první solmisační slabika ut, nazýváno i Γ ut. Záhy označována jím brachylogicky celá tónová soustava od Γ ut až do ee la (naše e´´). Odtud přenesl se výraz na stupnici vůbec, v kterémžto významu g. v jazycích románských udrželo se dodnes: ital. gamma, franc. gamme, špan. gama. Anglické gamut zastarává a ustupuje běžnému scale (lat. a ital. scala). Pro nástroje dechové rozumí se výrazem g. stupnice s udaji jednotlivých hmatů (applikaturou), též hlasový rozsah vůbec. Písmene Γ užívalo se při zavádění liniové osnovy prvotně i jako klíče, než záhy z písmen Γ, F, C, g a dd převzaly úkol ten pouze claves signatae F, C a g. –q.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ chybějící znak dasijské notace