Ottův slovník naučný/Frenologie

Ottův slovník naučný
Frenitis	Frenologie	Frenopathie

Údaje o textu
Titulek:	Frenologie
Autor:	Karel Kuffner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 679–680. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Frenologie

Frenologie (z řec.), lebozpyt, proslavená druhdy nauka o sídle duševních vlastností. Kvetla na počátku tohoto století. Jejím, ne sice naprosto původním, ale uznaným zakladatelem a nejúspěšnějším hlasatelem byl lékař Gall. Vykonav na universitách ve Štrasburku, ve Vídni a později v Paříži obsáhlé studie v oboru srovnavací anatomie, fysiologie i anthropologie a opíraje se o panující tehdy názory přírodně filosofické, jal se spekulativní cestou řešiti záhady poměru mezi duchem a tělem. Přemítaje o nestejnosti lidských nadání u každého jednotlivce, tušil, že by nějak mohla souviseti s nestejností mozkového vývoje. Chápal, že mozek není jednolitě nerozlišeným ústrojem, nýbrž konglomerátem ústrojů. Nechal se svésti ku předpokládání: 1. že jednotlivé útvary mozku slouží jednotlivým schopnostem duševním; 2. že vynikající schopnost musí míti i nadobyčejný ústroj; 3. že podoba lebky je přezpůsobována vzrůstem mozku a 4. že lze tudíž pod vyčnívajícím místem lebky hledati usídlení vynikající schopnosti. Pro tato svoje předpokládání počal shledávati doklady. Přirovnával lebky zvířat s lebkami lidí normálních i duševně chorých, bera za základ svého přirovnávání vždycky určitou vynikající duševní vlastnost, nebo povahovou stránku. Lebky šelem přirovnávané k lebkám vrahů pomohly mu vypátrati »sídlo vraždivosti« ve vypuklině lbi nad uchem, kterážto vybočenina scházela mírumilovným přežvykavcům. Dle lebek bobrů a lebek architektů nalezl, kde sídlí »smysl pro stavitelství« ' dle lebek zpěvných ptáků a lebek hudebníků objevil sídlo »smyslu hudebního«. Podobně určil, kde sídlí láska, poesie a vůbec jiných 27 duševních náklonností a vloh. Dle toho rozparcelloval povrch lebečného pouzdra na přesně ohraničená území. Učení získalo nejen horlivých stoupenců a pokračovatelů, ale získalo si i všeobecné sympathie nejširšího davu, jmenovitě praktickými svými důsledky. Věřilo se, že frenolog nepotřebuje než ohmatati hlavu hocha, aby určil, hodí-li se k některému povolání, a že, omakav hlavu inkvisita, může odhaliti i jeho zločinný charakter nebo nevinnost. Ačkoli vůdčí idea f. nalezla nápadné obrození ve dnešní nauce o lokalisaci funkcí mozkových, musila býti celá nauka frenologická zavržena jakožto soustava bludných závěrků, čerpaná z důvodů fantasticky jalových a vší podstaty postrádajících. Její poměr k nynější fysiologii je asi podobný, jako po. měr středověké dobrodružné astrologie ku střízlivé vědě astronomické. Kfr.