Ottův slovník naučný/Fiskus

Údaje o textu
Titulek: Fiskus
Autor: Leopold Heyrovský, neznámý, František Havrda, Emil Ott
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 270–271. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Fiskus, lat. fiscus, vlastně veliký koš k uschování peněz, úplněji fiscus Caesaris, slula pokladna císařská, která hned od zřízení římského císařství vystoupila jako nová veřejná pokladna vedle starobylé státní pokladny republikánské (aerarium populi, v. t.). V přeneseném smyslu znamenal f. císařský veřejný poklad sám, konečně císařský veřejný majetek (soujem práv a závazků). Do f-ku plynuly rozmanité veřejné důchody, hlavně všeliké důchody dřívějších zeměpánů v územích zabraných (v Egyptě), veškeré daně a poplatky z provincií císařských, ba i čásť berní z provincií senatorských. Příjmy ty byly obracovány na veřejné potřeby, jejichž správu císař byl převzal, jmenovitě na žold vojenský a jiné účely válečné, na správu provincií císařských, na císařskou správu veřejných financí, na osvědčování císařské štědrosti a pod. Časem bylo od f-ku hrazeno víc a více jiných, hlavně se správou Italie a Říma spojených, veřejných výdajů, jako na výživu hlavního města, na silnice italské a pod. Za to pořáde rostl podíl, který měl f. v důchodech, které původně náležely aerariu. Způsobem tím vstupoval f. vždy více v popředí na úkor aeraria a stával se ponenáhlu hlavní pokladnou veřejnou. Vytčenou veřejnou povahou svou lišil se f. od soukromého majetku císařova (patrimonium principis a res privata). Přes to byl za právního představitele a majitele f-ku pokládán císař, tedy jednotlivá fysická osoba, kdežto právním subjektem majetku náležejícího k aerariu byl římský stát sám. Důsledkem tohoto právního názoru na poměry fiskální bylo dílem, že na majetkový právní obchod mezi f-kem a jednotlivci bylo užito právních pravidel, platících pro soukromoprávní obchod vůbec, dílem že císař byl strany fiskálních záležitostí prost vší zodpovědnosti a všeho kladení účtů a že f. byl pod vrchním dozorem císařovým spravován dílem od čeledi císařské, dílem od císařských úředníků, vzatých ze stavu rytířského, že však osoby stavu senatorského a vlastní magistrátové neměli ve správě té nijakého účastenství. Mezi ony úředníky náležejí hlavně vrchní berní provinciální (procuratores Augusti), později též představený ústřední pokladny (procurator a rationibus). Při přechodu od principátu k absolutní monarchii bylo s f-kem sloučeno aerarium, při čemž zavládl názor, že majitelem pokladu veřejného nyní sjednoceného jest stát sám. Odtud užívá se slov aerarium a f. ve významu stejném k označení státu jakožto právního subjektu majetkových poměrů právních. Přes to platila odtud zásada, ze staršího nazírání na f. pochodící, že soukromoprávní obchod mezi státem a jednotlivci jest podřízen obecnému právu soukromému, a hledí se v právu soukromém k státu nejinak, nežli k osobán soukromým. Byly ovšem též odchylky od této zásady; jmenovitě požíval f. mnohých výsad (privilegia fisci) před jinými osobami. Srv. Th. Mommsen. Röm. Staatsrecht (II 998 násl.); O. Hirschfeld, Röm. Verwaltungsgeschichte; Brinz, Sitzungsber. der Akad. d. Wissensch. in München (1886, 471) Hý.

Dle nynějšího práva nazývá se f-kem stát jakožto subjekt majetkových práv. Jest tedy f. právnická osoba v oboru soukromého práva. V každém státě jest pouze jediný f. Vyskytují se sice jednotlivé oddělené správy státního jmění, t. zv. stationes fisci (na př. vojenský, berní, železniční fiskus atd.); avšak tu neběží o samostatné právnické osoby, nýbrž jen o různé soustředěné správní skupiny jednoho a téhož f-ku. V právním obchodu má f. celkem postavení právnických osob. Zákony některých států zaručují mu však v jistých směrech výhodnější postavení než jiným korporacím. Dle rak. obč. práva požívá sice f. naproti přirozeným osobám jistých výhod, avšak výhody tyto poskytnuty jsou i jiným korporacím a fondům. red.

Uvésti sluší zejména, že § 1472 všeob. obč. z. vyhledává delší doby 40 let, aby vydrželo se mimoknihovně právo vlastnické i jiná práva ku věcem nemovitým oproti f-ku (jinak lhůta 30letá). V příčině věcí movitých stanovena jest lhůta vydržecí proti f-ku na 6 let (jinak na 3). (Předpisy téhož § v příčině knihovního vydržení zrušeny jsou knihovním zák. z 25. čce 1871, č. 95 ř. z. §§ 61.–67.). Též promlčení proti f-ku dokonává se ve lhůtě 40leté (jinak 30leté, § 1485 obč. zák.). Kompensaci lze naproti f-ku provésti jen tenkráte, jestliže platy oboje vykonati možno u téže státní pokladny, jestliže tedy i to, co kdo státu jest dlužen, i to, co týž na státu pohledává, platiti se má u téže pokladny státní (§ 1441 obč. zák.). Dle dvor. dekretu ze dne 10. pros. 1819 č. 1635 sb. z. s. nelze ve smlouvách s erárem vymíniti si vzdání se pořadu práva; podmínka taková pokládala by se za nedoloženou. hda.

F. ve směru processním a v řízení nesporném. F. jest název státu, pokud v soukromoprávním obchodě nastupuje, důsledkem čehož jediný jen f. uznán býti může, nechť podle správních úřadů k zastupování jeho povolaných různě bývá označen. Podroben jsa z pravidla povšechným předpisům práva občanského (§ 290 obč. zák), f. podřízen jest ve sporech obecným soudům, zejména v záležitostech pravomocnosti osobní soudům sborovým stanoviska processního zástupce svého, totiž t. zv. finanční prokuratury (v. t.) § 14, 23 J. N. Z přečetných výsad v obecném právu processním f-ku příslušejících zachovalo se, že sproštěn jest povinnosti, zříditi kauci žalobní (I. 1. § 18. D. 36, 3), vzhledem k tomu, že f. za zámožného vůbec v zemi platí (§ 406 sd. ř.), rovněž že sproštěn jest kolků a poplatků (pol. sazby zák. poplatk. 75 a). Rakouské právo nezná však povinností k vydání listin ve prospěch f-ku a zákaz edice listin v jeho neprospěch, vyloučení odvolání z nálezů, f-ku přisuzujících zřejmě vykázanou pohledávku a t. pod. Ve sporech f-ku šetřiti sluší pravidel o řízení soudním vůbec platných; lze tudíž f-ku ukládati přísahu rozhodovací, již vykoná zřízenec státní správy, v jehož úřední obor záležitost spadá, nikoli processní zástupce f-ku. Rovněž f., ztrativ spor, odpůrci zvítězivšímu nahraditi musí náklady sporu. F. při vymáhání veřejno-právních dávek se setkává se soukromoprávními nároky osob jiných, zvláště když zákonné právo zástavní pro reální daně a poplatky v exekuci nemovitostní k platnosti přivádí nebo dávky veřejné v konkursu ohlašuje. V řízení pozůstalostním o dědictví a odkazy f-ku připadlé soudům starati se jest zvláštním jejich oznamováním zemské vládě (§ 84 nesp. ř.), inventurou z úřední povinností provedenou (§ 92) i podobnou péčí při dělení pozůstalosti, jakouž sirotkům osvědčiti sluší (§ 173). Odkaz f-ku splatiti nebo pojistiti dlužno před odevzdáním dědictví (§ 159). Pozůstalosti bezdědičné (§ 130) a soudní deposita po 30 let uschovávaná, k nimž se oprávněný, ediktálně volán byv, nepřihlásil (dv. d. 6. ledna 1842 č. 587 sb. z. s.), f-ku soudem buďte odevzdána. Ott.

F. viz též Fiškus.