Ottův slovník naučný/Ferie

Ottův slovník naučný
Feríd-Uddín Attár	Ferie	Ferijář

Údaje o textu
Titulek:	Ferie
Autor:	Emil Ott
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 118. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Ferie (z lat.), prázdniny. – F. soudní jsou doby, kdy u soudu projednáváno býti nemá v rozepři od stran sporných. Nemají však významu, pokud jde o vnitřní činnost soudu, a důsledkem toho dle našeho práva postrádají povahy dovolené, soudcům zákonem propůjčené. Moderní právo zná jen soudní prázdniny stanovené (sollemnes), nikoli náhlé nebo rozkázané vrchností za příčinou vzácné události (imperativae), neb obvyklé v čas výročních trhů (conceptivae), jež arciť pod vlivem obecného práva uznávala ještě městská Koldínova práva (B. 23.). Soudní řád obmezil (§ 376.) počet dnů feriálních mimo neděle a svátky co nejvíce: posléz dotčených však šetřiti sluší jakožto f-ií soudních vůbec ve sporech, třeba vyžadujících rychlého vyřízení (nájemní, směnečné), vyjímajíc jediné spory o rušenou držbu. V čas f-ií platně podání na soud vznášeti a vyřízení soudní doručovati lze. Nedostavení se strany zvané na den feriální k jednání spornému kontumací (v. t.) stíhati nelze, leč by v případě spěšném obeslání se stalo se zvláštním toho připamatováním. Obecným svátkům rovnají se v tom směru svátky uznané dle vyznání náboženského té které strany. Po pravoplatném rozsouzení sporu f. soudní co do vykonání nálezu mají potud jen význam, že zabaviti lze svrchky pro dluh peněžitý kromě ve svátek i neděli, avšak pokračování u vedení práva odložiti sluší. Jinakým druhům exekuce nejsou f. soudní na překážku; má-li však vynuceno býti činění nějaké, všímejž si soud dle potřeby času žní a vinobraní (feriae rusticae). V řízení nesporném nutné záležitosti provésti lze i v čas všech soudních f-ií. Ott.