Ottův slovník naučný/Felonie
| Ottův slovník naučný | ||
| Felnar z Feldeka | Felonie | Felpa |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Felonie |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 84. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Felonie znamená v právu feudálním zrušení věrnosti lenní, t. j. každou hrubou urážku buď osoby buď hmotných povinností pána k vasallovi nebo vasalla k pánovi. Jak viděti, možna jest f. dvojstranná. Podle obvyklého obsahu smlouvy lenní byl totiž vasall vinen f-ií, kdykoli nezdržel lenní přísahy, když tedy zejm. osobu vasallovu nebo rodinu jeho urazil (injurie verbální i reální, ukládání o život, cizoložství, svádění dcery), anebo nedostál povinnostem jeho osobě přímo ve smlouvě lenní uloženým (tak zejm. nedostavil-li se k službě vojenské nebo před soud, opustil-li pána nebo zradil-li ho, zcizil-li nebo ztenčil léno), dále když vzpíral se zjevně zákonům a nařízením zeměpanským, nebo když v zemi loupil nebo jiné obecné zločiny páchal. F. vasallova měla za následek pravidelně ztrátu léna, které vráceno pánovi, a kromě toho po případě i jiné tresty osobní, na př. vypovězení, ztrátu rytířství a j. Léno však nevěrný f. se dopustivší vasall nepropadl ipso jure. Pán musil ho žalovati před soudem vasallů, kterému bylo uznati na ztrátu léna i na jiné osobní tresty. Nežaloval-li pán, mělo se za to, že nevěrnému vasallovi odpustil. Pán byl vinen f-ií proti vasallovi, když mu neposkytoval ochrany proti útiskům třetích, nebo když dopustil se sám na vasallovi nebo rodině jeho útisků mravních nebo hmotných. F. pánova, který z pravidla nepřísahal věrnost plnění smluvených nebo obyčejových závazků, musila býti před soudem suzeréna pěti znamenitými a bezvadnými svědky prokázána. Nevěrnost pánova rozvazovala také poměr lenní: pán takový neměl práva na pocty vasallovy, vasall postaven přímo pod suzeréna, statek pak jeho pod bezprostřední lennictví suzeréna nevěrného pána. – Jméno f. pochodí od středolatinského felo, kteréž samo je původu neurčitého, znamenajíc však tolik jako spiklenec nebo zrádce. V IX. stol. vyskytuje se poprvé ve své latinské formě (felo) v jedné z kapitularií Karlových, ve franc. formě fel, felun v XI. stol. v Písni Rolandově. Do soudní řeči jako termin technický vniklo teprve po XIII. stol. Kromě tohoto odborného výrazu mívá v literatuře f. širší smysl; tak zejm. rozumí se f-ií zločin ohrožující bezpečnost a bytí osoby druhé (únos, zabití aj). V Anglii zvláště značí se slovem felony zločiny těžké proti lehčím (misdemeanour). – K f-ii počítá se tu zejm. sebevražda (felo-dese, angl.-latinský tvar značící »zločinec na sobě samém«), která se tu stíhá soudně.