Falun (Fahlun), hl. město švéd. länu kopparberského v Dalarně, v širokém údolí mezi jezery Warpanským, Tiskenským a Runnským na říčce Falua a na želez. tratích Gefle-F.-Rättvik a F.-Domnarfret-Göteborg, byl po požáru r. 1761 znova pravidelně vystavěn, má skoro veskrze domy dřevěné a ulice dlážděné struskami. Vzezření města jest nevlídné, poněvadž kouř z nedalekých hutí měděných hubí veškeru vegetaci v okolí a pokrývá domy zelenavými sazemi. Město má 6 náměstí, 2 chrámy, z nichž jeden pochází z r. 1350, 2 nemocnice, hornickou školu (v l. 1822–69 byla zde proslulá hornická akademie opatřená velkými sbírkami a laboratořemi, přenesena však do Štokholmu), školu zvěrolékařskou, gymnasium, reálku, seminář pro vzdělání učitelek, museum, ústav pro hluchoněmé, velké skladiště obilné a jest sídlem zemského hejtmana i jiných úřadů länských a horního ředitele. Obyvatelstvo, počtem 8085 duší (1891, z toho asi sedmina horníků), zabývá se vedle hornictví hlavně průmyslem v přádelnách a v továrnách na dýmky, kůže, pokrývky i koberce z hovězí srsti aj. F. jest proslulý rozsáhlými doly na měď, jež bývaly dříve nejbohatší v celém Švédsku, ale rozměry svými dosud náležejí k největším dolům na zemi. Rudná ložiska uložena jsou v talkové břidlici a svoru a sahají do hloubky 380 m. Nejdůležitější důl jest Falugrufva nebo Kopparberget; jest to obrovské ložisko otevřené, jež vzniklo sřícením starých štol, hlavně 25. dub. a 24. čna 1687, a rozšířilo se dalším sesutím půdy r. 1833 a 1876, takže jest nyní 385 m dl., 211 m šir. a 96 m hluboké. Na dně jeho, kdež obrovské spousty štěrku a hlíny spočívají, vedou vchody do šachet. Kola a stroje pohánějí se většinou vodou z jezera Wellanského. Dobývání rudy děje se z největší části trháním skal; ruda zdejší jest kyz měděný obsahující 1–20% čisté mědi a mimo to hojné příměsky železa, někdy i zinku a olova. Z dolů falunských těží se již od stol. XIV., avšak výtěžek jejich v novější době značně klesá; kolem r. 1650, kdy těžba byla v největším rozkvětu, dobývalo se ročně 27.000–32.000 centů, kdežto r. 1891 vytěženo toliko 271.200 kg. Od r. 1616 jest vlastníkem dolů akciová společnost, která od r. 1804 každý osmý cent mědi jako daň odvádí vládě. Mimo měď dobývá se tu též něco zlata (r. 1891: 107 kg), stříbra (1891: 303 kg), dále síry, skalice zelené i modré. S doly spojeno jest 70 vysokých pecí a tavíren, veliká továrna na broky a závody na výrobu kyseliny sírové a okr.