Ottův slovník naučný/Falsus procurator
Ottův slovník naučný | ||
Falsum | Falsus procurator | Falšování |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Falsus procurator |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 1038–1039. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Falsus procurator (lat.), nepravý zástupce, jest ten, kdo při právních jednáních nebo ve sporech vydává se neoprávněným způsobem za něčího zástupce. Takovéto nepravé zástupnictví má důležité následky zejména v právu obchodním a směnečném. Na úmyslu, ze kterého se kdo neoprávněným způsobem za zástupce vydává, nezáleží. Čl. 95. směn. řádu ze dne 25. ledna 1850 stanoví: „Kdo podepíše směnečné prohlášení jakožto plnomocník někoho jiného, nemaje k tomu plnomocenství, zavázán jest osobou svou týmž způsobem, jako by býval zavázán domnělý zmocnitel, kdyby se bylo stalo zmocnění. Totéž platí o poručnících a jiných zástupcích, kteří překročivše svá oprávnění, vydávají směnečná prohlášení.“ Podobné ustanovení platí i dle zákona obchodního. Podniká-li kdo obchody, vydávaje se křivě za prokuristu, za obchodního zmocněnce, za obchodního agenta nebo za prostého zmocněnce, anebo překročí-li tito tři poslední zmocněnci plnou svou moc, jsou třetím osobám bezelstně jednajícím osobně dle obchodního zákona zavázáni. Tyto osoby mohou domnělého zmocněnce žalovati buď o náhradu škody a ušlého zisku neb o splnění uzavřené smlouvy (čl. 55., 283. a 298. obch. zák.). Kdyby tohoto zvláštního ustanovení nebylo, byl by domnělý zmocněnec práv toliko z náhrady škody dle §§ 1017. a 1295. ob. zák. obč. Uvedené následky nezmocněného jednání nenastávají, když osoba, v jejímž jméně f. p. vystupoval, jednání takové dodatečně schválí (ratihabicí). Rovněž tak není domnělý zmocněnec zavázán k náhradě škody a zisku, resp. k plnění smlouvy, jestliže třetí osoba o nebytí plné moci, resp. o jejím překročení, měla vědomost. Tu jest smlouva dle praesumptivní vůle stran uzavřena vlastně jen pod podmínkou, že ji principál schválí. Srv. Randa, Soukromé obch. právo rak. (1888), str. 127 a 128.