Ottův slovník naučný/Factor
| Ottův slovník naučný | ||
| Factitivum | Factor | Factory bill |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Factor |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 999. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Factor [fak-] nazývala se v římském právu osoba, které svěřeno bylo řízení živnosti. – Ustanovil-li otec syna, který moci jeho byl podroben, za f-a, zmocnil jej tím ke všem právním jednáním, jež ku provozování oné živnosti náležejí. Byl proto otec jakožto majitel živnosti z právních jednání synových oprávněn i zavázán. – V moderním obchodním právu jest f. čili disponent osoba, které jest svěřeno vedení obchodu. Náleží ve smyslu čl. 47. obch. zák. k obchodním zmocněncům. Plná moc jeho (dle téhož čl. 47.) vztahuje se na všechny obchody a právní jednání, jež provozování živnosti principálovy nebo provozování obchodu toho kterého druhu obyčejně s sebou přináší, aniž k tomu zapotřebí má zvláštní plné moci dle § 1008. obč. zák. nebo dle jiných zákonů potřebné. Jenom k podstoupení směnečných závazků, pak k přijímání půjček a k vedení rozepří potřebuje speciální plné moci. Práva jeho jsou menší než práva prokuristova. Srv. Randa, Soukromé obchodní právo rak. Viz též Disponent. – Ve středověku mělo slovo f. význam poněkud jiný. Středověký f. byl takový obchodní zřízenec, který na cestách zastupoval obchodní zájmy svého pána. Po provedení svěřeného mu úkolu vracel se pravidelně do vlasti a jen výjimečně v cizině se usadil. Býval vždycky krajanem, pravidelně důvěrníkem, zhusta docela příbuzným principálovým, s nímž býval skoro vždycky ve společenském (societním) poměru, poskytuje k provozování obchodů, jež obstarával, buď kapitál anebo, což bývalo nejčastěji, svou činnost a intelligenci. Následkem toho účastnil se arci i zisku a ztráty. Kromě toho bývaly mu nahrazovány náklady cesty. Společenský poměr, ve kterém f. stál ke svému principálovi, byla známá commenda (accommenda), ve středověku nejrozšířenější forma obchodní společnosti. Středověký f. nejednal ve vlastním jméně, nýbrž jménem principála, jehož plnou mocí jako zástupce se vykazoval. O své činnosti musil pravidelně svému principálovi podávati zprávy. Na vlastní účet směl jen mimotně obchody uzavírati; naproti tomu nesměl, aspoň ve starších dobách, třetím osobám služby své věnovati. Viz R. Ehrenberg, Faktor v Handwörterbuch der Staatswissenschaften.