Ottův slovník naučný/Fósforos
Ottův slovník naučný | ||
Fórové | Fósforos | Fosforoskop |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Fósforos |
Autor: | Vladislav Kalousek |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 407–408. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Éósforos |
Fósforos (Φωσφόρος, světlonosný) v řeckém mythu: 1) F. příjmí bohyně Artemidy. 2) F., též Heósforos (Ἑωσφόρος, jitřenka), syn Astraia (t. j. hvězdnatého nebe), dárce rosy, jako matka jeho Éós, zoře, kterou prý předchází s pochodní v ruce. Afrodité jej prý unesla v útlém věku a ustanovila nočním dozorcem svého chrámu, t. j. nebes. Římský název jitřenky Lucifer jest asi překladem z řeckého; jinak zván Iubar (záře). Již záhy staří poznávali totožnost jitřenky s večernicí (řec. Ἓσπερος, řím. Vesper, Vesperugo, Nocturnus); mezi filosofy vyslovil to Pythagoras nebo Parmenidés, mezi básníky Ibykos. F. a Hesperos představováni pak jako bratří, podobně Dioskurům. Jako F. u Řeků k Afroditě, tak v Římě měl Vesper zvláštní vztah k Veneře, kdežto Lucifer pokládán za hvězdu Iova neb Iunony Luciny. Krása obou velebena obecně; Hesperos pak vzýván zvláště ve svatebních písních jako průvodce, jenž nevěstu uvádí v náruč ženichovu. klk.