Ottův slovník naučný/Eris

Ottův slovník naučný
Eriophorum	Eris	Erismatura

Údaje o textu
Titulek:	Eris
Autor:	Vladislav Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 715. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Eris

Eris (ἔρις, svár) u starých Řeků bohyně sváru, sestra a družka Areova, jež »nejprv nepatrna jsouc vzrůstá, leč po tom po zemi kráčí, hlavou dotýkajíc se nebe« (Homér). Působí jak války a vnitřní sváry, tak i řevnivost v ušlechtilém závodění (tak u Hésioda, na etrurských zrcadlech). Dle Hés. theog. jest dcerou noci a matkou různých pohrom (Ponos, Léthé, Limos a j.). Na rozkaz Zevův způsobila při svatbě Pélea a Thetidy, nebyvši pozvána, svár mezi Athénou, Hérou a Afroditou, mezi něž hodila jablko s nápisem »nejkrásnější«, čímž nepřímo stala se původem války Trójské. Její vlastnosti u Římanů přejala římská Discordia (v. t.). klk.