Ottův slovník naučný/Erbovník

Ottův slovník naučný
Erbověda	Erbovník	Erbovní list

Údaje o textu
Titulek:	Erbovník
Autor:	Martin Kolář
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 697. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: erbovník(WD)

Erbovník jest: 1. dědic, 2. kniha erbů, 3. kdo má právo užívati nějakého erbu a titulu. Naši předkové nazývali v XV.-XVIII. věku také e-em toho, jenž erbu a titulu užívaje nepřestával býti měšťanem, a městem, kde žil, se řídě také živnost městskou provozoval a v úřadech městských byl. Nejednoho spisovatele našeho jméno stkví se mezi těmito erbovníky, jako Viktorina Kornela ze Všehrd, Brikcího ze Zlicka, Sixta z Ottersdorfu, Pavla Kristiana z Koldína, Daniele Adama z Veleslavína, Pavla Skály ze Zhoře atd. Nabyl-li takový e. nějakého zboží, býval od sněmu za obyvatele země přijat a stal se slovutným panošem. Burian Svitkovský ze Škudl, jenž byl ve službách pánů z Pernšteina, dostal praedikát a erb r. 1531 a držel v l. 1548–49 zboží Bláto a později Čankovice; r. 1552 byl přijat do druhého stavu rytířského nebo do vladyckého král. Českého-Vincenc Rajský z Dubnice, měšťan plzeňský, dostal erb a praedikát r. 1548 a jeho syn Kašpar R. z D. nabyv statku Chrámců byl r. 1593 do stavu vladyckého přijat a stal se praotcem nynějších svobodných pánů Rajských z D. na Vilímově v Čechách. Ježto takových jednoštítných (novoštítných) vladyk stále přibývalo, ustanoveno Obnoveným zřízením zemským r. 1627, aby až do třetího kolena titulováni byli toliko »slovutný panoše«, »slov-vladyko« a potom teprve aby urozenými vladykami nazýváni byli. Klř.