Ottův slovník naučný/Epifora

Ottův slovník naučný
Epifónéma	Epifora	Epigamie

Údaje o textu
Titulek:	Epifora
Autor:	Josef Hanuš, Ferdinand Pečírka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 661. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Epifora
Související články ve Wikipedii: Epiphora in medicine (anglicky)

Epifora (řec.), opětování týchž výrazů na konci vět po sobě jdoucích neb jejich částí. Tak u Rostilia Rufa, v Carmen de fig. a u novějších; jiní užívali pro tuto figuru slovnou terminu antistrofé, desitio, conversum conversio, epistrofé, reversio. E. jednotlivých slov vyskytá se často pod jménem identického rýmu. E-rou jest vlastně také refrain (v. t.),

Chde máš, ženo, přadeno?
Prodala jsem přadeno.
Chde máš, ženo, peníze?
Kúpila jsem hrnečky.
Chde máš, ženo, hrnečky?
Rozstřepaly je děti.

Tu Amarus na svoji matku vzpomněl,
jíž nepoznal a jíž měl děkovati
za trpký tento život, — a pták zpíval
a voněl bez a v trávě hrála rosa;
dnes nedolil Amarus lampa věčnou,
stál ustavičně a pták stále zpíval. Hš.

E. v lékařství sluje chorobné slzení, vznikající nejčastéji ucpáním slzovodů, následkem čehož slzy neodtékajíce cestou přirozenou do nosu, přetékají přes víčko dolní. Druhdy rozlišovala se e. od přetékání slz z nadbytného vylučování slzních žláz (stillicidium lacrimarum), dnes různosti této se nedbá a e. značí prostě slzení původu jakéhokoliv. Peč.