Ottův slovník naučný/Epidot
| Ottův slovník naučný | ||
| Epididymitis | Epidot | Epierreur |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Epidot |
| Autor: | Karel Vrba |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 660. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Epidot |
|
Epidot tvoří jednoklonné, často velmi krásné, dle vodorovné osy sloupcovité krystaly, mnohdy vývoje velmi bohatého, jakož i zhusta dvojčatně srostlé. Štěpný jest výborně dle plochy zpodové, dokonale dle plochy příčné. T = 6—7; H = 3.32— 3.5. Barvy e-u jsou obyčejně zelené, žlutězelené (tak zv. pistacit), vzácněji bývá červený neb i černý. E. leskne se skelně až démantově, jest průsvitný a velmi intensivně pleochroitický. Lučební sloučenství vyjadřuje vzorec Al2[Al, OH]Ca2[SiO4]3, jest s zóisitem hmotou totožnou; čásť Al2 nahrazena bývá Fe2. Vyžíhaný e. rozkládá se kyselinou solnou, vylučuje rosol SiO2; v surový e. jen nepatrné kyselina působí, leč ve velmi jemný prášek. Železem bohatý e. zove se Bucklandit. E. tvoří vzácnou horninu epidotickou; proměnou vzniká z minerálů skupiny augitu a amfibolu v žulách, syenitech, amfibolitech a j. V Čechách nachází se e. u Vrchlabí, u Jílového, na Moravě u Sobotína, v Solnohradsku nalezeny nejkrásnější krystaly tohoto minerálu na Knappenwandu v údolí Sulzbašském, velké krystaly pocházejí z okolí Arendalu v Norsku. Také v Tyrolsku a na Urale e. na mnohých místech se nachází. Pěkně zbarveních odrůd e-u užívá se jako kamene šperkového. Vr.