Ottův slovník naučný/Epidermatické léčení

Ottův slovník naučný
Epidendron	Epidermatické léčení	Epidermidosy

Údaje o textu
Titulek:	Epidermatické léčení
Autor:	Ferdinand Pečírka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 660. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Epidermatické léčení jest léčení přikládáním léku na neporušený povrch kožní. Léky upotřebené jsou buď suché prášky nebo masti buď s podstatí mastnou (tuky), nebo s podstatí vlhkou (glycerinové masti, pasty škrobové), jindy nátěry lihové nebo i vodné, obklady teploty obyčejné, zvýšené nebo snížené. Tudíž slouží k e-mu l. zásypy, ceraty, masti, náplasti, mazadla, leptavé roubíky, leptavé pasty, suché náčinky, vlažné i studené obklady, lázně všeho druhu, mytí různým mýdlem a posléze i nakuřování. Léky takto užité mají účin buď místní nebo účinkují celkově. Celkový účin ovšem podmíněn jest možností, aby lék se vstřebal a do organismu vnikl. Pro mnohé léky jest však pokožka kůže neprostupnou a povrchně byvše užita neynikají léčiva tato v oběh krve. Při násilnějším vtírání jich však přece vstřebání nastane, ježto lék vtísněn byl do žlaz kožních a z části při vtírání i vrchní vrstva pokožky byla odřena, čímž resorpce umožněna. Léky, které rozpouštějí pokožku, umožňují tak resorpci kožní; jsou to zejména louhy a různé soli alkalií a pak i kyselina salicylová. Ether a líh rozpouštějí tuk kožní, a omyje-li se jimi kůže, umožní se vnikání léčiv do žlázek kožních. V některých případech také upotřebením galvanického proudu usnadňuje se vnikání tekutých léků do kůže viz Kataforesa. Peč.