Ottův slovník naučný/Elbrus

Ottův slovník naučný
Elbové	Elbrus	Elburg

Údaje o textu
Titulek:	Elbrus
Autor:	Emanuel Fait
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 482. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Elbrus

Elbrus (starověký Strobylos, od okolních horalů Mingi-tau, od Rusů někdy Šat zvaný), nejvyšší hora Kavkázu, vyhaslá sopka na hranici území kubaňského a tereckého v hlavním pásmě kavkázském. Vrchol jeho rozdělen sedlovitou sníženinou ve dva hroty, z nichž východní jest 5621,4 m, záp. 5650 m vysoký. Čára věčného sněhu jest ve výši 3507 m. Dlouho byl E. pokládán za naprosto nepřístupný; Kabardinci vypravovali, že úpatí jeho obklíčeno neprostupnými močály a na temeně že sídlí připoutaný obr; skutečnou však překážkou výzkumu hory bylo nepřátelství okolních kmenů. První vystoupili na E. Angličané Freshfield, Moor a Tewkes (19 čce 1868) a od toho času pokus několikráte opětován. Východištěm při výpravách jest dědina Urusbijev při vrchovisku Baksana po jihových. úbočí. Ruský badatel Mušketov dostal se na vrch r. 1881 i dosvědčuje, že za pěkného počasí není při tom obtíží. Láva pozoruje se nejen na úbočí, nýbrž i na temeně. Hora skládá se z trachytu, jenž má podobné složení jako Ararat a Kazbek; obsahuje v % 69,3 křemene, 14,4 hlíny, 5,2 železa, 4,4 vápence, 2,3 magnesia, 0,6 chloru a 3,8 natronu. Z ledovců E-u napájejí se řeky Malka, Kubaň a Baksan. Ft.