Eklekticismus (z řec. εκλέγω, vybírám), ve filosofii e. jest směr filosofování, který nepřidržuje se z hotových soustav žádné úplně, nýbrž vybírá z rozličných systémů filosofických, co kde se mu zdá býti nejlepším. Pro toto počínání stíhá e. dvojí, různý posudek, dle jedněch jest nejobezřetnější filosofií, dle jiných nejméně cennou, poněvadž libovolnou a nesamostatnou. Tak na př. nověji opětně jeden z eklektiků, W. Knight (Essays in Philosophy, Boston, New York, 1890), hlásá e., poněvadž, smiřuje protivné směry, poněvadž bera ze všech, co nejlepšího, varuje se krajností a přehánění, poněvadž nepachtě se po zdání originálnosti ke všem soustavám jest stejně spravedlivý. Při tom však zapomíná zvláště dvou věcí: jednak, že takovýto e. předpokládá mlčky, že pravda již jest vyzkoumána a že jen tají se z části v té, z části v oné soustavě, jednak, že měl-li by e. dosíci svého cíle, musil by již předem míti jisté bezpečné základní měřítko, jistý základní a předem zjištěný princip, dle něhož by ono „nejlepší“ z každého systému dovedl si vyvoliti. Naopak zase proti naprostému odmítání e-mu, resp. eklektického počínání, nutno připomenouti, že nemá býti zaměňován e. se synkretismem (v. t.) a že nezasluhuje nikdo proto ještě odmítnutí, jestliže při vypracování svého názoru světového bedlivě dbá poučení třeba nejrůznějších soustav již existujících. Příčiny vzniku e-mu asi tyto jsou: 1. Neúspěch neb nehotovost dosavadních pokusů filosofických soustav. Když totiž vypracovány byly soustavy velkolepé originálnosti i rozsáhlosti, které nejen ve vedlejších věcech, než i v podstatných a zásadních navzájem si odporují, vynoří se nad ně nejprve skepse, hlubší či mělčí, a přirozenou reakcí pak proti této bezuzdné se rozmáhající skepsi jest vznik e-mu. 2. Nedostatek tvůrčí schopnosti, aby mohla vzniknouti přes dosavadní soustavy nová, originální filosofie. Nedostatek tento objevuje se pravidelně u jednotlivců a národů, kteří nejsou odkázáni na vlastní reflexi, nýbrž přejímají — často dosti povrchně — hotové výtěžky filosofií cizích. Týž zjev pozorovati jest u osob nadmíru sečtělých a zběhlých v rozmanitých soustavách filosofických (zejména historiků filosofie) anebo dokonce v rozmanitých oborech lidského vědění. 3. Naivní důvěra filosofujícího podmětu ve svou nepředpojatost a spravedlivost k směrům třeba nejrůznějším. Odtud pochopíme, proč k e-mu se klonívají klidní talentové, zvláště ti, jež vyznačuje snaha smiřovací, povahy to v sobě uladěné, které by také nejraději viděly lad a souhlas v celém světě a rády by přeslechly všecky nesouzvuky a diskrepance. S tím souvisí konečně příčina vzniku e-mu 4. že totiž objevuje se nejčastěji tam, kde jde o praktickou (mravní a náboženskou) stránku filosofování. Ča.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Eklekticismus