Ottův slovník naučný/Duumviri
| Ottův slovník naučný | ||
| Dutrochet | Duumviri | Duv. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Duumviri |
| Autor: | Josef Miroslav Pražák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 239. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Duumviri, duoviri (lat.), dva úředníci, kteří ku společné činnosti pro jisté účely byli jmenováni. Byli pak tito: 1. d. perduellionis nebo perduellioni iudicandae. V nejstarších dobách byl král nejvyšším soudcem, z jehož nálezu nebylo odvolání. Chtěl-li provokaci připustiti, což dělo se zvláště při zločinech velezrády, dal zločin vyšetřiti a rozsudek vynésti dvěma zástupcům svým, zvaným d. p., z jichž nálezu odsouzený mohl se odvolati k lidu v comitiích nejdříve kuriátních, od dob Servia Tullia centuriátních, v nichž d-rové rozsudku svého hájili. V době republikánské jsou d. p. mimořádní úředníci, jmenovaní na základě speciálního zákona za soudce zločinů týkajících se bezpečnosti a svrchovanosti státu. – 2. D. iure (iuri) dicundo byli nejvyšší úředníci finanční, soudní a správní v municipiích a koloniích latinských. Vedle nich byli d. aediles neb aedilicia potestate, úředníci policejní. V některých municipiích byli IVviri jako kollegium jedno, z nichž dva byli úředníci soudní, druzí dva policejní. Voleni byli municipálním senátem z členů městské rady. Byli to v malém římští konsulové. Za odznak úřední moci měli togam praetextam a dva liktory, kteří nosili hole. D-rové povolávají zároveň s decuriony v případě potřeby domobranu do zbraně a velí jí. Každých pět let voleni byli d-rové, aby vykonali census současně s censem v Římě a sluli d. quinquennales censoria potestate. Moc a význam těchto úředníků v době císařské stále klesal, ježto činnost jejich byla ve mnohé příčině omezena císařskými curatores. – 3. D. navales. S počátku velel loďstvu římskému praefectus classis, na jehož místo nastoupili r. 311 př. Kr. d. n., kteří pečovali také o výzbroj a opravu lodí. Instituce tato netrvala dlouho, snad až do r. 184 př. Kr. – 4. D. sacrorum nebo sacris faciundis, dva kněží, kteří měli na starosti dohled a výklad knih sibyllských. Kollegium toto bylo rozmnoženo r. 367 př. Kr. na 10, od doby Sullovy pak skládalo se z 15 členů. 5. D. viis extra urbem purgandis byli pomocní úředníci aedilův. Měli za úkol čistiti ulice vně hradeb města Říma až k prvnímu milníku R. 13 př. Kr. byl tento úřad od Augusta zrušen. – 6. D. aedi dedicandae vykonávali zasvěcení chrámu božstvu. – 7. D. aquae perducendae byli ustanovováni ku stavbě vodovodů. Pk.