Dudík Beda, historiograf mor. (* 29. led. 1815 v Kojetíně – † 11. led. 1890 v Rajhradě). Studoval na gymn. v Kroměříži a na filosof. fakultě v Brně a vstoupil r. 1836 do benediktinského řádu na Rajhradě, kde rozhodl se pro studium klassické filologie a všeobecného dějepisu. Vysvěcen byv na kněze r. 1840 převzal po Volném stolici klass. filologie a roku 1843 všeob. dějin na lyceu brněnském a přispíval do Schmiedlových »Österr. Blätter für Lit. und Kunst«. Za nepokojů r. 1848 odebral se na Rajhrad a vydal spisek: Mährens gegenwärtige Zustände vom Standpunkte der Statistik, ve kterém přimyká se k nesprávným myšlénkám Dahlmannovým a snaží se očistiti se z podezření, že náleží k výstřední straně české. Když téhož roku chtěl klášter rajhradský oslaviti 800letou památku svého trvání, byl D. vyzván, aby napsal historii klášterní. D. přijal úkol mu svěřený a čerpaje z arcib. archivu kroměřížského, vydal Geschichte des Benediktinerstifts Raigern (I. sv. Brno, 1849, II. sv. Vídeň, 1868), ve kterém přihlížel zároveň k dějinám celé země. Po událostech r. 1848 vrátil se do Brna, stal se učitelem na nově zřízeném gymnasii, prohlédl a popsal některé dějinné prameny archivu zemského, vydav r. 1850: J. P. Cerroni’s Handschriftensammlung. R. 1851 byl vyslán od zemského výboru moravského do Švédska, aby pátral po knihách r. 1642–48 od Švédů ze země odnesených. Na této cestě opsal 300 archů rozličných pramenů, sestavil seznam škod, které Morava za vpádů švédských na liter. a uměleckých pokladech utrpěla, a vydal zprávu o své cestě: Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte (Brno, 1852). Skvělý výsledek ten pohnul moravský výbor zemský, aby vyslal D-a r. 1852 a 1853 do Italie ku prozkoumání archivů v Monte Cassině a ve Vatikáně. O nálezech svých podal zprávu v Iter romanum (Vídeň, 1855, 2 sv.), zajímavém to díle zvláště pro regesta zemská. Kromě této práce vydal, vyzván zemským výborem mor., dobrozdání o státoprávním postavení vévodství slezského k Moravě a vzniku enklav moravských ve spise: Des Herzogtums Troppau ehemalige Stellung zur Markgrafschaft Mähren (Vídeň, 1857), dílo to s velmi cenným materiálem historickým, ale nesprávnými dedukcemi právnickými. Za to byl D. r. 1855 jmenován stavovským historiografem moravským, a arcikníže Maximilián povolal ho, aby sebral a uspořádal archiv řádu Německého. D. podniknuv cesty do všech míst, kde řád měl svá sídla, vykonal ve 4 létech svěřenou mu úlohu, vydal spisek o domnělém nalezení ostatků sv. Alžběty, uspořádal kabinet starožitností, mincí a pečetí řádových a vydal o mincích skvostné dílo: Des hohen deutschen Ordens Münzsammlung in Wien (Vídeň, 1858, 532 mědirytin), ve kterém podává mnoho doplňků a podstatných oprav k Voigtově dílu o řádu Německém. Maje přístup do archivu při c. k. ministerstvu vojenství ve Vídni, sbíral tu pilně doklady o Valdšteinovi a podal mnohé dosud neznámé a zajímavé zprávy, zvláště o jednání dvora vídeňského v díle Waldstein, von seiner Enthebung bis zur abermaligen Übernahme des Armeeoberkommandos (Vídeň, 1858) a v díle Waldsteins Korrespondenz (t., 1865–1866). Za tohoto pobytu svého ve Vídni habilitoval se jako docent pro studium pramenů středověkých na universitě vídeňské, ale dlouho nezůstal v této činnosti, neboť byv od zemského výboru moravského vyzván, aby napsal dějiny Moravy, přesídlil se do Brna a podnikl r. 1859 studijní cestu do Německa a do Paříže. Výsledek badání jeho jest Mährens allg. Geschichte (Brno, 1859–88, 12 sv., do r. 1350), dílo velmi cenné, sestavené na základě nejnovějších pramenů, ale založené na příliš širokém podkladě, bez vlasteneckého nadšení a jasného přehledu. Náhled svůj v prvním díle o Velehradě pronesený r. 1870 v předmluvě ke svým Dějinám Moravy, přepracovaném to vydání díla německého, poctivě odvolal a za mylný prohlásil, ale stranil se úplně života národního a věnoval všecky síly své vědeckému badání a zvláště dějinám moravským. R. 1865 svěřena mu byla choulostivá úloha, aby vymohl na ruské vládě vrácení jmění náležejícího krakovským klášterům, a roku 1866 vyslán byl jako officiální zpravodaj k armádě italské. Zprávy jeho ve »Wiener Zeitung« uveřejňované a později souborně pod názvem Erinnerungen aus dem Feldzuge 1866 in Italien (Vídeň, 1870) uveřejněné vynikají pěkným, pravdivým a správným líčením. Neblaze však D. proslul v archivech italských, zvl. v gener. archivu benátském, z nichž po příkazu vlády rakouské měl vybrati to, co bylo důležitého pro Rakousko (srv. Dandolo Girolamo). R. 1869 provázel nynějšího panujícího císaře rakouského na jeho cestě na Východ a k otevření průplavu Suezského, popsal cestu tu ve spise Kaiserreise nach dem Orient 1869 (Vídeň. 1870), cestoval za studiem archiválním do Francie, Belgie, Hollandska a r. 1883 po druhé do Říma, pečoval o důstojné zastoupení Moravy na výstavě vídeňské r. 1873 a podal k tomu mnoho zpráv a pojednání, velmi cenných to příspěvků ku poznání ethnografie moravské. Největší zásluhu získal si tím, že r. 1878 vymohl. aby ze Švédska byl vrácen 51 český rukopis a uložen v zemském archivě brněnském. Velikého díla svého nedokončil, pokročiv v dějinách moravských toliko do r. 1349, doby to markrabí z pobočné linie rodu lucemburského, neb raněn byv mrtvicí zemřel na Rajhradě. Kromě jmenovaných spisův a příspěvků do »Ősterr. Revue«, »Čas. Mat. mor « a do zpráv cís akad. nauk ve Vídni vydal: Statuten des Erzbischofs Ernst von Pardubitz (1860); Kleinodien des hohen Deutschen Ritterordens in Wien (skvostné dílo se 60 fotografiemi, Vídeň, 1866); Archive im Königreich Galizien u. Lodomerien (t., 1867); Handschriften der fürstl. Dietrichsteinschen Bibliothek in Nikolsburg (t., 1868); Bibliothek u. Archiv im fürsterzbischöfl. Schlosse zu Kremsier (t., 1870); Preussen in Mähren 1742 (t., 1870); Karls von Žerotin böhmische Bibliothek in Breslau (Praha, 1877); Geschichtliche Entwickelung der Buchdruckerkunst in Mahren 1486–1621 (Brno, 1879); Schweden in Böhmen u. Mähren 1640 bis 1650 (Vídeň, 1879), ve kterém díle vynesl mnoho věcí na jevo, ke kterým dříve nebylo přístupu. Bka.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Beda Dudík