Ottův slovník naučný/Dubčanský
| Ottův slovník naučný | ||
| Dubbeltje | Dubčanský | Dubčany |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dubčanský |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 76. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jan Dubčanský ze Zdenína |
|
Dubčanský, jinak Habrovanský ze Zdenína a na Habrovanech Jan, moravský vladyka, náboženský hloubatel a spisovatel v prvé pol. XVI. stol. Byl pánem na Habrovanech, Lilči a Koutě i stýkal se tu s mor. novokřtěnci, zvláště s Bart. Hubmoerem z Friedberka, jenž věnoval mu svůj traktát o novém způsobu křtění r. 1527, a Burianem Sobkem. R. 1526 spřátelil se s Br. Matějem Poustevníkem, s nímž a s Václavem z Lilče i j. jal se hloubati o založení nové náboženské sekty. S Jednotou bratrskou udržoval s počátku přátelství, ale to brzy se zkalilo po odpovědích Br. Lukáše a také jinde potuchla přízeň k D-skému, když pokoušel se své náhledy šířiti násilím a pronásledováním (kn. Bartoše). Proto odhodlal se D. zříditi samostatnou církev, jíž byl hlavou, se sídlem v Koutě, s tiskárnou v Lilči (1530; in Monte liliarum) a s jménem Habrovanských (v. t.). R. 1531 po smrti Br. Lukáše vyjednával D. opět s Bratřími (v Prostějově a po 4 létech v Kyjově), avšak opět bez výsledku, načež odhodlal se vydati podle příkladu Bratří Apologii (1536). Krok ten byl pro něho osudným. Již r. 1536 obeslán D. do Prahy ke králi Ferdinandovi I., jenž dověděl se o jeho učení z překladu Apologie od biskupa vídeňského Fabra, předsevzat s ním výslech i uvězněn v Černé věži. Teprve r. 1538 propuštěn D. z vězení pod tuhými výminkami, z nichž první byla, aby ani ústně ani písemně s nikým o víře rozprav nemíval a žádné strany se nedotýkal pod ztracením hrdla i statku. Tím osud jeho i Habrovanských rozhodnut. Literární činnost D-ského týkala se všecka zájmů sekty Habrovanských. Jsou to Listové Bratřím Boleslavským poslaní (Prostějov, 1527); Psaní, odpovídající na odpověď Bratří k Listům (1527); Spis proti spisu bratrskému o víře kusé (t., 1528); Písničky křesťanské (Lileč, 1530); Ukázání nedostatkův i také neupřímnosti učiněné nám od starších Bratří (1531); De monte liliarum, polemika na odpověď Bratří (1532); Ukázání v dvojí stránce 1. o pořádku služebném a 2. o původu (1533); Spis z písem sv. sebraný o pravém a věčném Bohu (1534); Psaní (1535); Apologia (Lileč, 1536). Spisy tyto nejsou jen prací D-ského, ale vedle svých přívrženců měl zajisté na všech značný podíl. Viz J. Jireček, Rukověť.