Ottův slovník naučný/Draesecke
| Ottův slovník naučný | ||
| Dračov | Draesecke | Dragačevo |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Draesecke |
| Autor: | Bohumil Mareš, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 905–906. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Draesecke |
|
| Související články ve Wikipedii: Johann Heinrich Bernhard Dräseke (německy), Felix Draeseke (německy) |
|
Draesecke: 1) D. Joh. Heinr. Bernh., evang. kazatel něm. (* 1774 v Brunšviku — † 1849 v Postupimi), stal se r. 1798 hlavním kazatelem v Möllnu v Lauenbursku, r. 1804 farářem v Ratzeburku, 1814 v Brémách, 1832 generálním superintendentem v provincii Saské se sídlem v Magdeburku, byv spolu jmenován evang. biskupem v titulární hodnosti, a vzdal se r. 1843 úřadu. D. byl pro svou kazat. výmluvnost, pro básnický vzlet a lyrickou barvitost svých kázání u veliké vážnosti, zvláště ve vzdělaných kruzích. Jeho stanovisko pod Herderovým vlivem bylo mírně rationalistické. Povzbuzující byla jeho kázání vlastenecká v době nadvlády franc., směřující k osvobození Německa. Bohoslovné smýšlení jeho stávalo se během praxe vždy positivnějším, tak že prvotní stanovisko, s kterého se obracel „k myslícím ctitelům Ježíšovým“, úplně opustil, o mravní hodnosti lidské méně vysoce, o významu Kristovu evangeličtěji smýšlel, což mu způsobilo mnohé příkoří. Také se stával prostonárodnějším a srozumitelnějším, ač nepřestával přednášeti duchaplně, vroucně a srdečně o evangeliu, zvláště o jeho mravním vlivu na život. Spisy jeho: Predigten (1804—12, 5 sv.); Deutschlands Wiedergeburt (kázání, 1814, 3 sv.), Gemälde aus d. heilg. Schrift (1821—28). Srv. Lotze, Zum Ehrengedächtnis des evangel. Bischof D. BM.
2) D. Felix, hud. skladatel a spisovatel (* 1835 v Koburku), nabyv. hud. vzdělání na konservatoři lipské, pobyl několik let ve Výmaře a v Lausanně a seznámiv se s Lisztem a Bülowem, stal se horlivým obhájcem nového směru hudby. R. 1868 jmenován učitelem na král. hud. škole mnichovské, ale již násl. roku vrátil se opět do Lausanny za učitele na tamější konservatoři. Od r. 1876 žije v Drážďanech, jsa od r. 1884 učitelem a od r. 1892 professorem hudební komposice na tamější konservatoři. Z četných jeho skladeb sluší uvésti: opery Gudrun a Harrat, velké Requiem, několik symfonií, kantátu Columbus, klavírní koncert, Adventní píseň, klavírní kvintett, 2 kvartetta pro smyčcové nástroje, sbírky písní a skladeb pro piano a j. Jakožto spisovatel hojně přispíval do „Neue Zeitschrift für Musik“ a o sobě vydal Anleitung zum Modulieren (Freiwaldau, 1876); Die Beseitigung des Tritonus (t., 1882) a veršovanou humoristickou Lehre von der Harmonie (2. vyd., 1886).