Ottův slovník naučný/Dracaena
| Ottův slovník naučný | ||
| Drac | Dracaena | Draco |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dracaena |
| Autor: | Josef Velenovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 903. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Dračinec |
|
Dracaena Vand., dračinec, rod rostlin jednoděložných z řádu Liliaceae, čeledi Smilaceae. Keře nebo stromy bez podzemních výběžků, s listy dlouhými, čárkovitými, podél žilnatými, tuhými, na konci kmene neb větví chocholatě nahloučenými. Květy obojaké, dosti drobné, v bohatých latách sestavené Okvětí zelenavé nebo bělavé, čnělka nitovitá, plod bobule 3–1pouzdrá, s velkými semeny. Dračince jsou v ohledu anatomickém zajímavé rostliny, neboť ačkoliv jako palmy a jiné jednoděložné mají svazky cevní uzavřené bez kambiálního kruhu, přece ve kmeni svém pravidelně tloustnou jako kmeny dvojděložných rostlin. To děje se pomocí zvláštního kruhu vždy živého pletiva uvnitř kmene, jenž jako kambiální kruh rok co rok nasazuje nové vrstvy i mezisvazkové i nové svazky cevní. Dračinců čítá se asi 36 druhů rozšířených v teplých zemích starého světa. V novější době staly se oblíbenými rostlinami ozdobnými v domácnostech a sklenících a jsou proto obecným zbožím obchodu zahradnického. Zimu u nás ve volné přírodě žádný druh nesnese, ale na jihu Evropy daří se jim výborně pod širým nebem a nezřídka dosahují vzrůstu stromovitého.
D. Draco L., dračinec obecný (viz přílohu), jest domovem na Kanárských ostrovech. Na Sokotoře roste nejbujněji, kdež kmen nabývá až 16-24 m výšky. Slavné pověsti nabyl obrovský strom dračincový v Orotavě na ostrově Teneriffe, o němž první podrobné zprávy uveřejnil Humboldt. Kmen tohoto stromu nevysoko nad zemí měl v objemu asi 15 m a uvnitř velikou dutinu. V tomto stavu nalezli jej zde již Španělové, když ostrov Teneriffu opanovali. Dle novějších měření byl stár asi 5000–6000 let. Guanchové, praobyvatelé ostrova, vzdávali mu božskou úctu. R. 1868 byl prudkým větrem z kořen vyvrácen. — Z větví a kmene dračince buď přirozeně buď z učiněných nářezů vytéká zvláštní na vzduchu tuhnoucí, červeno-hnědá pryskyřice, dračí krev (Sanguis draconis) zvaná. Tato se v alkoholu, v aetherických nebo tučných olejích a v alkaliích rozpouští v krvavou barvu. Užívalo se jí již za pradávna za barvivo i k balsamování a léčebným účelům. V hrobech Guanchů často se vyskytá. Také v obchodu starých daleko se rozvážela. Řekové dostávali ji z Indie (snad z jiných druhů dračinců) a proto ji nazývali κιννάβαρι ἰνδικὸν. Dračí krev nynějšího obchodu pochází z několika rostlin. Hlavní vývoz dračí krve jest na Sokotoře.
D. terminalis ve Vých. Indii a na ostrovech Tichého okeánu domácí a pěstovaná. Kořenů užívá se nejen co léčebného prostředku, ale i co potraviny. Sází se do plotů a na hranicích místo mezníků. Listím kryjí střechy nebo zabalují různé předměty. — Dračince zároveň s některými příbuznými rody (Cordyline, Dasylirion, Yucca) svým vzrůstem a mnohými znaky tvoří charakteristické typy mezi jednoděložnými. A tímto již poukazují ku starobylosti svého původu. Dle nálezů ve vrstvách zemských žily již v nejstarších třetihorách a za doby té rozšířeny byly i po celé Evropě zároveň s palmami.