Ottův slovník naučný/Drač
| Ottův slovník naučný | ||
| Dracunculus | Drač | Dráč |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Drač |
| Autor: | Konstantin Jireček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 904–905. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Drač |
|
Drač (ital. Durazzo, fr. Duras, alb. Durres, slov. D.), staroslavné přístavní město ve střední Albanii, nyní napolo v ssutinách uprostřed nezdravých výparův okolních lagun; stanice parníkův a východiště cest do střední Albanie; má jen asi 1200 ob. Dovoz r. 1891: 1,541.683 zl. (730.842 z Rakouska), vývoz 1,010.949 zl. (8⁄10 do Rakouska). — Založeno bylo od Hellénův z Kerkyry pode jménem Epidamnos a vzpomíná se na počátku války peloponnéské, která mezi jinými podněty se vzňala i z vnitřních sporů v této osadě, mezi domácími stranami a jejich ochránci. Pod římskou vrchností přezváno na Dyrrhachium a stalo se důležitým místem na cestě z Říma do Orientu, u převozu do protější Italie (do Brundusia) a u východiště silnice „via Egnatia“ do Thessaloniky. O velikém obchodu svědčí stříbrné mince dyrrhachijské, obecné v nálezích na poloostrově až do Bulharska a do Sedmihradska. Za občanských válek římských Caesar sevřel Pompeia v Dyrrhachiu, ale marně, načež válka rozhodnuta v Thessalii u Farsala (48 př. Kr.). Za středního věku D. byl přední pevností Byzantinců na Jaderském moři, důležitou ve stycích s Italií, Srby i Bulhary. Bulhaři opanovali D. na čas za cara Samuela koncem X. stol. R. 1018 poslední car jejich Ochridské říše Jan Vladislav padl při obléhání D-e. V XI. a XII. stol. D-e několikráte se zmocnili Normani dolnoitalští. Ok. 1205—15 jej drželi Benátčané, potom despotové épeirští, od r. 1257 král Manfred jako věno manželky své Heleny, dcery despoty Michaila II. Potom byl D. 1272—1368 hlavním městem „regni Albaniae“ neapolských králův z rodu Anjou. Měl tehda obyvatelstvo smíšené z Italův, Albanců, Řekův a Slovanův, s kanceláří latinskou a řeckou a se sídlem četných velmožův albanských, byl nákladně opevněn a provozoval značnou plavbu a jmenovitě obchod s mořskou solí. Ve XIV. století byl velmi tísněn od sousedních Srbův a Albáncův, až se ho 1368 zmocnili albánská knížata z rodu Topia. Ti jej za tísně turecké přenechali republice Benátské. Benátčané tu pak vládli 1392—1501, načež D. trvale se dostal Turkům. Kjk.