Dovoz ve smyslu národohospodářském jest zásobování nějaké zemi zbožím cizozemským, ve smyslu přeneseném znamená též hodnotu takovéhoto zboží. D. zboží může se díti za tím účelem, aby jím uhrazeny byly potřeby domácí, tak zejména tenkráte, když dovážené zboží v zemi domácí se vůbec nevyrábí, nebo aspoň ne v takové dokonalosti jako v cizině. Předmětem d-u může však býti i zboží, které se v domácí zemi pouze spracuje nebo jen zdokonaluje a opět vyváží, např. d. surovin, které byvše spracovány se vyvážejí v podobě tovarů. Merkantilistické učení XVII. a XVIII. stol. shledávalo ve značném d-u nepříznivé znamení pro blahobyt země, ježto předpokládalo, že peníze za dovezené zboží jdou ze země, a že tím obyvatelstvo chudne. Proto hleděla státní správa, hlavně v dobách absolutismu, d. obmeziti, přívoz však podporovati, totiž přivoditi t. zv. příznivou obchodní bilanci. Snaha taková pak vedla k četným zákazům d-u hlavně předmětů přepychových anebo k znesnadnění d-u vysokými celními poplatky (viz Celnictví 276). Zánikem merkantilistického učení a vítězstvím theorie volného obchodu odstraněna obmezení d-u, poněvadž svobodný d. usnadňuje konsumentovi výběr a poskytuje mu takto možnost, aby ukojil potřeby své způsobem nejlepším, tedy i nejdokonalejším i nejlacinějším. Avšak též ve státech moderních vyskytají se dosud zákazy d-u a to buď z důvodů finančních nebo správních nebo policejních. 1. Z důvodů finančních může býti obmezen d. zboží, jež jest předmětem státního monopolu (na př. soli); takovýto zákaz bývá vydán zákonem a má ráz trvalý. 2. Správní či policejní důvody, ze kterých d. zboží zakázán býti může, jsou rozmanité a sice: a) důvody zdravotní, má-li býti zamezeno šíření nakažlivých nemocí, na př. zákaz d-u koží a pod. zboží za doby cholery, anebo má-li býti zabráněno obchodu se zbožím škodlivým, na př. zákaz d-u různých mastičkářských léků; b) důvody veřejné mravnosti, je-li zakázán d. oplzlých vyobrazení a knih nebo jiných tiskopisů, jimiž by se mohla šířiti nemravnost; c) důvody právní, když se zákazem d-u chrání jisté právní řády, na př. právo vlastnické (tak při zákazu d-u knih patiskem vyrobených nebo zboží s padělanými známkami obchodními) anebo právo veřejné (na př. zákaz d-u konfiskovaných tiskopisů). — I takovéto zákazy d-u bývají zpravidla trvalé a jsou proto vydány cestou zákonodárnou, výjimkou jsou však dočasny, na př. zákaz d-u v době epidemických nemocí, a jsou pak vydány cestou správní, v Rakousku zpravidla ministerstvem, při nakažlivých nemocech dobytka místodržitelstvím. — Při d-u zboží z cizích zemí bývá vybírán poplatek: clo (v. t.). Druhdy vyskytovaly se i prémie na d. určitých předmětů, zejména tenkráte, když měl se usnadniti d. surovin, jichž domácí země dosti neposkytovaly, anebo podporovati d. obilí v dobách neúrody. Nyní nahrazují se pevné prémie zvláštními výhodami dopravními nebo celními, které se poskytují při d-u, když prospěch obyvatelstva žádá, by určitý druh zboží ve větším množství do země byl dovážen. — Data o d-u sbírají se pečlivě ve statistikách jednotlivých států. Z těchto dat lze seznati, že právě v zemích, jež se nalézají na vysokém stupni kultury, na př v Anglii, d. převyšuje celkem vývoz, což vysvětluje se tím, že tyto státy jsou jaksi věřiteli jiných států a že se jim d-em zboží splácejí pohledávky neb úroky z pohledávek. Ostatně bývá cena d-u proto vyšší, že se při ní počítá i náklad dopravy z cizozemska, kdežto při ceně vývozu se podobný náklad zpravidla nepočítá. -Proto není značný d. sám o sobě nikdy nepříznivou známkou pro národní bohatství země. Celkem lze říci, že v zemích průmyslových převládá d. přírodních (hospodářských) výrobků, hlavně potravin a surovin, v zemích, kde se převahou provozuje rolnictví, d. tovarů. Rozdíl mezi celkovým d-em a celkovým přívozem státu nemůže však být trvale značný, a musí se aspoň přibližně vyrovnati oběhem statků, neboť toho vyžaduje rovnováha v národním hospodářství státu. Klier.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Dovoz