Ottův slovník naučný/Doutník

Ottův slovník naučný
Doutnák	Doutník	Douven

Údaje o textu
Titulek:	Doutník
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 891–892. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Doutník

Doutník, špan. cigarro, je štůčka z tabákového listí, která se kouří bez dýmky. D. skládá se ze tří částí: z drobného, ze závinku a z návinku. Drobné (vnitřek) slove tak nejen proto, že může obsahovati drobnější částky listů, nýbrž také proto, že se do něho širší části musí roztrhávati, aby d. dobře dýchal. Závinek, zvláště však návinkový proužek, na který se vybírají nejbarevnější listy, musí býti neporušené, aby při kouření vzduch neucházel. Základní částí d-u je listí drobné, dodávajíc mu v první řadě vůně a chuti, kterými se druh ode druhu liší. D-y (vždy jedny) dělají dvě a dvě dělnice: zaviječka a navíječka. Zaviječka drobné dle tvaru a váhy d-u pečlivě do levé ruky skládá a rovná, pak na stole rukama, řidčeji pomocí strojku závinkem zavíjí. Co takto vyrobila, sluje zámotek. Zámotky obyčejně vkládá do dřevěných forem, ve kterých nabývají zřetelné již podoby d-u. Z forem navíječka vybírá zámotky, návinek na ně před sebou na prkénku hladce navíjí, špičku upravuje a návinek na ní, aby se nerozmotával, čistým a neškodným lepidlem podmazuje. Listy dostávají továrny již vyfermentované, v úhledné kytičky neb panenky vázané. Další jejich příprava v tom záleží, že se především v čisté vodě máčejí, nebo jí toliko přikrápějí, aby navlhnouce změkly, načež se žilkují, t. j. prostřední silnější žilky zbavují, která se do d-u nedává. Povstalé takto polovice listů potom se dle jakosti, barvy a velikosti třídí, návinkové a závinkové polovice ve složky hezky narovnané naviječkám a zaviječkám vlhké dodávají, drobné v sušírně na lískách znenáhla do jisté míry suší a na kratší nebo delší dobu, aby se uležely, v bednách na skladě ukládají. V Německu připravují tabák rozličnými přísadami, proto našinci jejich d-y méně chutnávají.

Jak patrno, d-y odcházejí od naviječky ještě poněkud vlhké, lépe řečeno syrové, i jest třeba, aby při nízké teplotě doschly a správněji došly neboli dozrály. Jemnější d-y se napřed, tedy za syrova, přísně dle barev třídí, vyšší druhy zároveň do bedniček vkládají a všelijak vypravují čili adjustují. Došlé nebo dozrálé d-y se balí, v bednách do skladišť odnášejí a když se uležely, spotřebě odevzdávají. Všecka práce je do podrobna rozdělena tak, že dělníci nabývají podivuhodné dovednosti a zručnosti.

Je velmi mnoho druhů d-ů rozmanitých jmen buď po tabáku, ze kterého jsou (cuba), nebo po tvaru, jaký mají (trabuco), po vznešených osobnostech (imperiales) atd. U nás máme d-y obecného prodeje po 1½—27 kr. (malé tuzemské — regalia britanica) a prodeje zvláštního, na jistá místa omezeného (speciality) až po 1 zl. (austriacos flor). Nejlepší jsou d-y z havanského tabáku. Kde je tabák monopolisován, jako na př. u nás, kuřák dostane, co zaplatí; jinde nebývá tak vždycky. Vyšší cena jemnějších d-ů odůvodněna je nejen tím, že se jim věnuje lepší tabák, nýbrž i tím, že vyžadují více práce, času a nákladu. Uležením tabák pozbývá nikotinu, stává se lahodnějším, čím se vysvětluje, že bývají starší d-y mnohým kuřákům milejší než d-y mladší, čerstvější; však z mezí tu neradno vystoupili, poněvadž tabák potom zplaní.

D-y kouřiti v Evropě počali Španělé naučivše se tomu v Americe, pravlasti tabáku, kde kouřili domorodci již za Columba. Ale ještě na začátku tohoto století byla výroba d-ů skrovná. Jak důležitým předmětem průmyslu, obchodu a výživy se d. od té doby stal, vysvitne, uvedeme-li, že se nyní vyrábí jen v Rakousku přes tisíc millionů kusů ročně a že při tom zaměstnáno jest na 20.000 osob. Neméně vzmohla se výroba d-ů i jinde. Továrny na tabák vůbec v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených jsou v Č. Budějovicích, v Budišově, v Celovci, ve Fürstenfeldu, v Hainburce, v Halleinu, v Hodoníně, v Jagielnici, v Jáchymově, v Jihlavě, v Krakově, v Lanškrouně, v Linci, v Lublani, v Monasterzysce, v Nov. Jičíně, v Rovignu, v Sakku, ve Schwatzu, v Sedlci, ve Steinu, ve Svitavě, ve Šternberce, v Táboře, ve Vídni (2), ve Vinnikách a v Zablotově. Dělníků v nich jest asi 30.000.

Dle úředních výkazů vyrobeno v zemích na říšské radě zastoupených r. 1892 celkem: smíšených cizozemských, tak zvaných krátkých po 2½ kr. 463,494.085, jemných viržinek 172,695.450, kuba po 5 kr. 141,169.810, portorik po 3½ kr. 121,432.876, malých domácích po 1½ kr. 46,868.098, britanik 43,041.833, trabuk 40,124.769, velkých domácích po 2 kr. 37,321.237, kuba po 6 kr. 14,760.738, krátkých viržinek 12,566.500, regalit 4,659.800, panetelas 3,741.437, řezaných viržinek (vevey) 2,632.111, havana 1,735.272. Mimo to prodáno papírových cigaret 1323,089.439. — Ve všeobecném prodeji z rak. továren prodáno 1106.243,616, z cizozemských 1,269.719 d-ů, z čehož na Čechy připadá 352,788.279 kusů rakouských a 193.400 cizozemských; vedle toho prodáno v Čechách 282,384.729 cigaret. Specialit prodáno 4,222.970 z rak. továren a 510.654 cizozemských d-ů. — Na jednoho obyvatele připadají v Rakousku ročně 103 d-y, v Čechách 110 kusů. Vůbec v posledních desíti létech spotřebováno: .

doutníků:
	v Rakousku	v Čechách
1883	1184,205.724	388.436.241
1884	1263,668.030	416,800.800
1885	1294,305.526	427,196.160
1886	1334,931.366	441,484.045
1887	1355.675.087	445,129.576
1888	1177,959.895	380,206.874
1889	1106,341.033	353,748.634
1890	1136,522.731	358,035.958
1891	1127,996.508	356,440.570
1892	1128,477.761	357,714.921
cigaret:
1883	207,154.180	32,101.430
1884	282,949.405	45,106.625
1885	343,084.692	56,844.130
1886	424,426.649	67,178.994
1887	532,542.270	90,718.955
1888	727,561.107	134,926.050
1889	903,023.311	176,971.427
1890	1057,607.187	211,778.400
1891	1214,548.943	253,137.949
1892	1344,446.999	288,612.429