Ottův slovník naučný/Dolus eventualis
Ottův slovník naučný | ||
Dolosní | Dolus eventualis | Doly |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Dolus eventualis |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýosmý díl. Praha : J. Otto, 1909. s. 279. |
Licence: | PD anon 70 |
Související na Wikidatech: zlý úmysl |
Dolus eventualis, lat., eventuální (zlý) úmysl. V trestním právě užívá se slova toho ve dvojím smyslu: 1. když pachatel má na mysli dva výsledky svého zločinného jednání, jeden jako jistý, druhý jako možný, a když chce, aby nastal druhý, nedošlo-li k prvému (někdo chce zabíti určitou osobu, hodí na ni na ulici plné lidu bombu, a ač jest si dobře vědom, že mohou býti zabity i jiné osoby, nedá se od skutku svého zdržeti). V případě takovém přičítá se pachateli tento druhý možný výsledek jako úmyslný, jestliže chtěl, aby jednání jeho po případě tento druhý následek mělo. Naproti tomu nepomyslil-li pachatel na možnost jinou než zamýšlenou (na př. výstřelem na někoho dopustil se požáru, na který nepomyslil), přičítá se mu onen nastalý, avšak nezamýšlený výsledek nikoli za úmyslný, nýbrž za pošlý z nedbalosti. 2. Výrazu d. e. užívá se i v tom smyslu, když pachatel pomyslil sice jen na jediný výsledek svého zločinného jednání, a to nikoli jistý, nýbrž jen možný, ale přes vědomí této možnosti nedal se zdržeti trestného jednání (na př. někdo střelí do temného bodu, jsa si vědom, že by to mohl býti člověk, a zabije někoho). I zde přičítá se pachateli výsledek za úmyslný. – Srv. Verhandlungen des 24. deutschen Juristentags, sv. I. (1898); »Deutsche Juristenzeitung«, 1898, č. 18, 19 a 21.