Ottův slovník naučný/Dobřany
| Ottův slovník naučný | ||
| Dobranovský z Dobranova | Dobřany | Dobrão |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dobřany |
| Autor: | Jan Karel Hraše, Pavel Papáček, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 709–710. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Dobřany (rozcestník) |
|
| Související články ve Wikipedii: Bad Doberan, Dobřany, Dobřany (hrad), Dobřany (okres Rychnov nad Kněžnou) |
|
Dobřany: 1) D., starobylé město v Čechách na Radbuze, v hejt. stříbrském, okr. stodském (9 km v.); 400 d., 1902 ob. č., 2989 n. (1890), kostel sv. Mikuláše, 2 kaple sv. Víta a sv. Martina, radnice, 3tř. obecná a mateřská šk., pak 5tř. něm. obecná a mateř. šk., zem. blázinec (1200 postelí), městský špitál, jezdecká kasárna, vojenská posádka, pivovar, 4 strojní mlýny, cihelna, kamenouhelné doly, pošta, telegraf a stanice rak. uher. stát. dráhy a 4 výroční trhy. — Znak: Ve štítě modrém na pahorku zeleném tři věže s cimbuřím; v prostřední věži otevřená brána. Nad otevřenou branou v průčelí zlatý štít, v něm 3 páry černých jeleních parohů (vyobr. č. 1181.). — K D-nům náležejí D. Malé, osada o 10 d. s 59 ob., a samoty Glücklichschacht, Podhorský a Vartský mlýn a Vysoká. — 2) D., farní ves t. nad Zlatým potokem, hejt. a okr. Město Nové n. M. (9.5 km vých.), pošta Sedloňov; 79 d., 441 ob. č., 25 n. (1890), kostel sv. Mikuláše, 2tř. šk., tkalcovství, samota Krindle. Na zač. t. stol. shromažďoval zde J. Boh. Ziegler výtečníky národa českého. U kostela lípa asi 600 let stará. red. — Pod D. jsou zbytky někdy hradu, jenž nesprávně za Richmvald (na Moravě ležící) se pokládá. D. patřily pánům z Dobrušky, z nichž od r. 1358 někteří právo podací při dobřanském kostele vykonávali, zejména roku 1358 jakýsi nobilis Dobrustinus se uvádí. Sedláček se domnívá, že zde stával původní hrad dobrušský, nám neznámý, po němž jedna část Drslaviců jméno své vzala. Dle téhož srovnává prý se název Dobrušky s názvem D. a byl snad název ten odtud na ves Leštno přenesen, která se od té doby Dobruškou jmenuje. Hše.
3) D. (něm. Doberan, Dobberan), město v Meklenbursku Zvěřínském, asi 18 km záp. od Roztok vzdálené, s krásným lesnatým okolím, hojně navštěvovanými vodami minerálními (ocelovými); má 4348 ob. (1890), zámek velkovévodský, gymnasium, obvodní soud, kostel z nejpěknějších v sev. Německu. Ve vzdálenosti asi 5.5 km sz. od města leží proslavené mořské lázně Dobřanské (Heiligendamm) nejstarší v Německu (od r. 1793). — D. jsou původně osadou slov. Obodritů. Kníže Přibyslav založil tu první křesťanský chrám (dosud stojící kapli) a r. 1171 klášter cisterciáků, jenž již r. 1179 povstalými Slovany zničen. Mniši, jež biskup Brunvard »auctores fidei et exstirpatores idolorum in Slavia« nazývá, pobiti. Syn Přibyslavův, Jindřich Borovin, vystavěl znova (1186) klášter, který vzmáhal se později zejména poutěmi k hostii krví prý se potící. V kostele dobřanském odpočívají mnozí členové panujícího rodu meklenburského. R. 1552 byl klášter saekularisován. Ve válce třicetileté zpustošeny D. od císařských i od Švédů. — Röper, Geschichte und Beschreibung von Doberan; Compart, Geschichte des Klosters Doberan; Kortüm, Das Seebad Doberan. Pp.