Ottův slovník naučný/Dože

Ottův slovník naučný
Dozy	Dože	Dožice

Údaje o textu
Titulek:	Dože
Autor:	Hynek Kollmann
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 899–900. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Dóže

Dože, ital. doge (z lat. dux, vojevůdce), titul nejvyšších úředníků v republikách benátské a janovské.

V Benátkách první d. (Paolo Anafesto či Paoluccio) zvolen byl r. 697 z potřeby sjednotiti vládu, a formule: d. „z boží milosti“ svědčí, že měl moc takřka knížecí. V létech 737—42 hodnost dožecí byla potlačena, ale byvši obnovena, podržela moc předešlou. Od r. 756 byli d-ti přidáni sice dva tribunové, strážci zákonův, instituce ta však záhy zašla. R. 777 Benátky poprvé měly současně dva d. potom několikráte. Letopisec a d. benátský, And. Dandolo, vymezuje moc dožecí v prvních dobách takto: „Měli moc svolávati shromáždění lidu, zavírati smlouvy, veleti vojsku, jmenovati tribuny a soudce, souditi směli ve všech rozepřích. Nad duchovenstvem vykonávali světskou moc u věcech světských, ba směli sáhnouti také k církevním trestům, investovali a nastolovali biskupy. Proto husté spory vznikaly s papežem, ale papeži vždy bylo povoliti.“ Moc ta postupem času byla omezována: ve 2. pol. X. st. vznikla Velká rada, d. musil se raditi o věcech důležitějších s rádci sezvanými, a lid sám bděl nad svobodou ostražitě: z prvních 42 dožat, kteří vystřídali se do r. 1172, čtyři byli donuceni vzdáti se, pět zahynulo ve vzpouře, jeden byl popraven, osm sesazeno, a z těch někteří oslepeni nebo vypovězeni. R. 1172 Velká rada osvojila si právo voliti d., jež dotud lid byl vykonával; odtud — na nějaký čas — pouze potvrzoval volbu. Za to nově zvolený d. házel lidu stříbrné peníze. Téhož roku moc dožecí omezena signorií, bez jejíž účasti žádný akt dožecí neplatil, a senátem, s nímž d. musil se raditi o věcech důležitých. R. 1229 zřízen soud posmrtný nad dožetem, r. 1268 ustanoven neobyčejně spletitý způsob volby a skrutinia a r. 1310 počíná v Benátkách výlučně aristokratická vláda rady deseti, jejíž předsedou byl d.; ona jest od r 1355 všemohoucí. D-ti zbylo velmi málo práv: rozhodovati o míru a válce, vrchní velitelství vojenské (i to potrvalo pouze na čas), udílení úřadů světských i církevních (později jen těchto), výroční slavnost zasnoubení s mořem a skrovný důchod 14.000 dukátů ročních; byl předsedou všech rad a rozhodoval za rovnosti hlasů; prapor jeho vlál nad palácem dožecím a peníze byly raženy s jeho obrazem; za to však podroben byl soudu Velké rady, která mohla odsouditi ho i k smrti, a byl omezen ve všem: nastoupení své směl ohlásiti pouze knížatům italským; vyslancům dával listy pověřující, ale depeše jejich a vůbec každý list směl otevříti pouze u přítomnosti senátorů, z nichž 2 bydlili stále v jeho paláci; nesměl opustiti města; návštěvu nesměl ani přijmouti, ani oplatiti bez dovolení; za choť on i synové jeho směli pojati pouze Benátčanku; synové jeho vyloučeni byli ze všech státních úřadů; platil pokutu za každé nedopatření, a dědici jeho dle výroku soudu posmrtného zodpovědni byli za každé zneužití moci. I nebyl d. leč jen představitelem státu, a vše, i kroj sám, upomínalo ho, že jest toliko služebníkem obce. Zákon z r. 1339 ustanovoval, že d. nesmí vzdáti se úřadu, ale d. Marino Falieri pro velezrádu byl sťat (1355) a Franc. Foscari byl sesazen (1457), kdežto Andrea Contarini (1367) donucen byl přijati volbu výhrůžkou obžaloby z velezrády, kdyby se zdráhal. D. titulován byl pouze: „Messer doge“. Choř jeho (dogessa, dogaressa) bývala až do konce XVI. stol. korunována. — Poslední (123.) d., Ludovico Manin, poděkoval se 12. kv. 1797. — Srv. Daru, Histoire de Venise (kapit. 6, 39 a j.); Cecchetti, Il doge di Venezia (1864).

V Janově zařízení hodnosti dožecí jest plodem vítězství lidu nad šlechtou (1339). První d., Simone Boccanera, zvolen byl od lidu akklamací, a ten způsob volby a sesazování potrval. D. musil býti vzat z lidu a náležeti ke straně ghibellinův. Úřad jeho dle ústavy byl doživotný, ale ze 36 dožů, kteří vystřídali se v l. 1339—1528, 10 se ho zřeklo, 7 bylo sesazeno, 3 vyhnáni, jeden otráven a jeden sťat. Opětovně byl úřad ten odstraněn, a moc i význam jeho měnily se za ustavičných svárův domácích. Nejčastěji zastávali ho členové rodův Adorno (6kráte) a Campo Fregoso (14kráte). — Ústava Ondřeje Doria (1528) učinila hodnost dožecí přístupnu pouze šlechtě (jistému počtu rodin), skrátila dobu úřadování na 2 léta, zavedla podobně spletitý způsob volby jako v Benátkách, obklopila d-te podobnými obřadnostmi a uvalila ho v bezmocnost. Moc zákonodárnou sdílel s velkou a malou radou, v nížto měl právo veta; v moci výkonné omezen byl senátem (12 governatori) a komorou (8 procuratori). Zvolený d. musil býti aspoň 50 roků stár a bydlil po dobu úřadování v paláci dožecím, jejž nesměl opustiti. Oslavován byl tak, jako d. benátský. První d. dle nové ústavy byl Uberto Cattaneo. Úřad ten potrval až do r. 1797; r. 1802 byl obnoven, ale pouze na 2 léta. Koll.