Ottův slovník naučný/Dluhopis
| Ottův slovník naučný | ||
| Dluhonice | Dluhopis | Dluhoště |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dluhopis |
| Autor: | Heřman Šikl |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 687–688. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Dluhopis |
|
Dluhopis vůbec jest právní listina, obsahující závazek k zaplacení jistého dluhu. Jako taková může býti d. listinou pouze důkazní, pokud totiž byl zřízen o dluhu, jenž neodvisle od listiny vznikl, anebo zároveň také listinou dispositivní, pokud se zřízením jeho právo samo založilo. D. obsahovati má právní důvod dluhu (ze zápůjčky, z kupní ceny atd.); podle řím. práva jest aspoň pochybno, postačí-li listina právního důvodu neobsahující (t. zv. cautio indiscreta) k důkazu. (Sr. I. 25. § 4. D. 22. 3.) Často zakládá se d-em novace, t. j. změnou právního důvodu nastává zrušení dosavadního závazku a zřízení nového (na př. dluh z kupní ceny přeměňuje se v dluh ze zápůjčky s úroky). Hlavně užívá se d-u u zápůjčky, pod kterýmž titulem také zákon o něm jedná. Podle § 1001. o. z. totiž musí d. obsahovati jména věřitele a dlužníka, předmět a výši zápůjčky (tedy právní důvod), a podmínky splacení kapitálu a úroků. D. musí býti podle § 114. ob. s. ř. dlužníkem vlastnoručně psán a podepsán, anebo sice jen podepsán, ale podpisy dvou svědků opatřen. Obcí vydaný d. musí podepsán býti starostou a jedním radním, pak dvěma členy výboru, resp. okresního zastupitelstva (§ 55. ob. zř. pro Čechy). Důkazní moc d-u není podle rak. práva vázána žádnou lhůtou, ale ovšem připouští se vždy protidůkaz, že zápůjčka vyplacena nebyla (Pat. z 1. března, 1787 č. 636 s. sb. zák., čl. 295 obch. zák.). V právu římském nabyl d. průvodní síly teprve během doby, dříve různě, Justiniánem pak na dva roky po vydání stanovené. Před uplynutím jejím mohla průvodní moc vyvrácena býti prostým popřením okolnosti, že potvrzená výplata zápůjčky vskutku se stala (querela non numeratae pecuniae), což se mohlo státi buď námitkou proti žalobě o zaplacení (exceptio non num. pec.), anebo žalobou o vracení d-u nebo konečně písemním protestem, druhé straně přímo, nebo prostřednictvím soudu doručeným (sr. Cod. 4. 30. Nejnovější liter, v příčině té u Arndtse, Pand. § 281. p. 1.). Podle pruského L. R. (§ 738. I. 11) dopouští se proti d-u ve veřejné knihy vtělenému protest v 38 dnech, podle sas. pr. ve 30 dnech. Podle něm R. Civ. Př. Ordng. § 17. uv. zák. není však důkaznost d-u žádnou lhůtou vázána. – Jednotnou zápůjčku lze rozvrhnouti na větší počet d-ů t. zv. dílčí dluhopisy (Partialobligationen). D-y tyto mohou se bez zvláštního státního svolení platně vydávati pouze na určitá jména a na obnosy nejméně 105 zl. r. č. Sr. dv. d. ze 17. prosince 1847 č. 1105 s sb. zák.; v příčině společného zastoupení majitelů zákon ze 24. dubna 1874 č. 49 a 5. prosince 1877 č. III. ř. z. Šikl.