Ottův slovník naučný/Divus

Ottův slovník naučný
Divulse	Divus	Divyč-večer

Údaje o textu
Titulek:	Divus
Autor:	Josef Miroslav Pražák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 671. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Divus (lat.), zbožněný. Za doby císařské bylo zvykem, že císařové, jejichž památka měla býti uctěna, byli konsekrováni. Konsekrací (apotheosou) vstupoval císař v řady bohů a k jeho jménu přidáno epitheton d. (δεός). Na počest jeho stavěny byly chrámy a zřizována kněžská kollegia. Caesarovi prvnímu dostalo se této pocty a po něm většině jeho nástupců. Vyskytuje-li se tedy někde u jména císaře d., jest důkazem, že v době té císař ten byl již mrtev. Podobně také někteří ženští členové rodin císařských byli konsekrováni, na př. Livia Drusilla, třetí manželka císaře Augusta, a sluly pak divae. Srv. M. R. Mowat, La domus divina et les divi. Bull. épigr. 5. 221, 308. 6, 31. Pk.