Ottův slovník naučný/Distinkční kniha
| Ottův slovník naučný | ||
| Distinkce | Distinkční kniha | Distinkční vlajky |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Distinkční kniha |
| Autor: | Karel Kadlec |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 618. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Distinkční kniha čili Rozmnožené Saské zrcadlo (Rechtsbuch nach Distinctionen, Vermehrter Sachsenspiegel, Buch der Ausscheidung, Optimus liber legum secundum distinctiones) jest právní kniha soukromého původu, sepsaná pro praktickou potřebu měst, jež užívala saského a magdeburského práva. Hlavním její účelem bylo vylíčiti saské zemské i městské právo, jakož i právo císařské a církevní se všemi jejich shodnými i rozdílnými předpisy. Práva tato měla býti distinguována, rozlišena, odloučena; odtud též rozdělení jednotlivých kapitol v distinkce a název d. k., Buch der Ausscheidung. Spracována byla sbírka tato neznámým spisovatelem ve 2. pol. XIV. stol. v Míšni, jak ukazuje několik míst v jejím textu a úvodu. Prameny, jichž spisovatel používal, naznačeny jsou v úvodě. Především čerpal spisovatel ze zemského práva Saského zrcadla; značnou čásť článků přejal doslovně. Poněvadž však kniha obsahuje mnoho míst, jež v Saskem zrcadle nejsou, nazývána bývá též Rozmnoženým Saským zrcadlem. V rozsáhlé míře používal spracovatel též goslarského městského práva. Jednotlivá ustanovení tohoto práva přijata jsou do d. k-hy zhusta v témž pořádku, v jakém je vykazuje redakce goslarského práva. Kromě toho čerpal též z práva zhořeleckého, z některé sbírky práva magdeburského a ze židovských výsad. Částečně používal i práva církevního. Veliké množství rukopisů, jež se našly, svědčí o tom, že k-hy d. velmi bylo užíváno ve městech saského a magdeburského práva (kromě zemí německých zejména v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Polsku). Ačkoli byla prací soukromou, požívala přece moci pramene právního neboli právní knihy. Když se jí v XVII. stol. přestalo užívati, upadla v zapomenutí. Prvé vydání tiskem opatřil J. E. Böhme, a sice pod nesprávným názvem Schlesisches Landrecht. Vydání to jest otiskem pouze jediného rukopisu, nazvaného od Böhma Codex Bregensis, a nijak nedostačuje. Četných variantů použil v jiném kritickém vydání F. Ortloff (Jena, 1836). – Dle některých rukopisů rozdělena jest d. k. na 5, dle jiných na 6–8 knih (knihy pak dělí se na kapitoly a tyto, jak shora řečeno, na distinkce). Všechny redakce pojednávají však o veškerém právu kromě lenního. Rozdíl mezi nimi jest jen ten, že rukopisy o 5 knihách zahrnují v 5. knize vše, co v ostatních rukopisech uvádí se v dalších knihách samostatných. – Nejstarší německé rukopisy datovány jsou z r. 1387 a 1388. V archivu města Prahy chová se něm. exemplář z roku 1391; jest tedy jen o 4 léta mladší než uvedený nejstarší rukopis. Jiný německý rukopis z r. 1397 nalézá se v Českém Museu, kdež jsou dva české datované překlady d. k-hy, a sice z r. 1448 a 1455. Několik českých rukopisů chová se též v Litoměřicích, bývalém předním českém městě s magdeburským právem. V jednom rukopise z r. 1469–70 na str. 300–404 jest »Liber distinctionum« o 7 knihách. Druhé dva (litoměřické) rukopisy d. k-hy jsou mladší. Pojednal o nich dr. J. Čelakovský v Čas. Čes. Musea 1879: O právních rukopisech města Litoměřic. Tamtéž článek M. Dvořáka Roudnický rukopis knih distinkčních práva Saského. -dlc.