Ottův slovník naučný/Depretis
Ottův slovník naučný | ||
Dépret | Depretis | De Pretis-Cagnodo |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Depretis |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 323–324. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Související články ve Wikipedii: Agostino Depretis (italsky) |
Depretis Agostino, státník ital. (* 1813 v Mezzaně — † 1887 v Stradelle). Usadiv se jako advokát ve Stradelle, přilnul celou duší ke snahám mladé Italie a působil horlivě po celý život ke sjednocení Italie v jedno království. R. 1848 zvolen byl do sněmu sardinského, i založil v Turíně časopis „Il Progresso“; r. 1859 stal se civilním guvernérem v Brescii a r. 1860 po zdařené výpravě Garibaldiho na Sicilii, které se také osobně súčastnil, místodiktátorem sicilským v Palermě, ve kterém úřadě přispěl platně svými nařízeními k trvalému připojení tohoto ostrova ku království Italskému. R. 1862 vstoupil do ministerstva Rattazziova jako ministr veřejných prací a zůstal od té doby v popředí ruchu politického buď jako předseda, buď jako člen četných ministerstev a přispěl značně ke zbudování nynějšího státu italského a k upravení jeho poměrů, postarav se o rozmnožení síti železniční a telegrafní, odstraniv nenáviděnou daň z meliva, prosadiv reformu řádu volebního a zvýšiv výdaje na vydržování branné moci. R. 1866 spravoval ministerstvo námořnictví, převzal však po porážce loďstva ital. u Visu ministerstvo financí a stal se po krátké době ministerstva Cairoliova r. 1878 ministrem vnitra a věcí zahraničních. R. 1879 musil ustoupiti Cairolimu, ale již r. 1881 povolán jest znova ku vládě a byl od 29. čna 1885 presidentem min. rady a ministrem vnitra, a po katastrofě dogalské (1887) ministrem zahranič. věcí. Vynikal jako obratný, elegantní řečník, dovedl se velmi dobře přizpůsobiti poměrům a proudu časovému a na žádost krále Humberta obnovil 13. břez. 1887 smlouvu s Německem a s Rakouskem (trojspolek). Řeči jeho vydali Zucco a Fatunato v Římě r. 1891.