Ottův slovník naučný/Denunciace

Ottův slovník naučný
Denudace	Denunciace	Denunciant

Údaje o textu
Titulek:	Denunciace
Autor:	Josef Doubrava, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 308. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Udavačství

Denunciace (latin. denuntiatio), oznámení, udání, výstraha. 1) D. v právu řím. slula výstraha daná ženě svobodné dle Claudianum senatusconsultum (v. t.). — 2) D. v právě řím. a obecném jest oznámení, jež cessionář učinil dlužníkovi o postupu, aby dlužník nemohl již plniti postupujícímu věřiteli. — 3) D. v římském právu processuálním bylo ústní obeslání žalovaného, jenž k soudu se nedostavil, ač zvěděl o obeslání. — 4) D. v právu trestním tolik co udání. — Denuntiatio litis viz Intervence ve sporu. red.

D-cí zove se též udání trestního skutku a provinilce vrchnosti církevní. Rozeznává se: d. evangelická (evangelica), jež po smyslu evangelia (Mat. k. 18. v. 15—17.) tím způsobem se děje, že udavač marně napomenuv předem soukromí, pak před svědky, potom teprve zprávu k vrchnosti vznáší, a d. soudní (judicialis), udání učiněné příslušnému soudci, při čemž však z pravidla nevzchází udavači povinnost průvodu, jak žalobci se děje. Soudní udání podnět dává ku trestnímu řízení jako obžaloba a inkvisice. Da.