Ottův slovník naučný/Dennice

Ottův slovník naučný
Dennewitz	Dennice	Dennice (almanach)

Údaje o textu
Titulek:	Dennice
Autor:	Gustav Gruss, Jan Hanuš Máchal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 301. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Ottův slovník naučný/Venuše (Krasopaní)

Dennice (jitřenka, Phosphorus, Lucifer, Morgenstern) slove obyčejně planeta Venuše (zřídka také Merkur), nalézá-li se tato po své dolení konjunkci se sluncem západně od slunce a tudíž ráno slunce při východu předchází (před sluncem vychází). Někdy také užívá se názvu d. o planetách Marsu, Jupiteru a Saturnu, když na východě před sluncem vycházejí. Gs.

D. hvězda bývá v národní tradici slovanské často zosobňována. Představuje se jako krásná dívka, která sedí na zlatém stolci, na hlavě má červenou hedvábnou plenu, v ruce drží jehlu ocelovou a navléká nitku hedvábnou, rudožlutou. Bájí se o ní, že rozsévá rosu, která se pokládá za její slzy; napájí také koně sluncové chladnou vodou. Vynikajíc nevšedním leskem bývá vzývána od dívek, aby jim udělila čásť své krásy. Milenci se vůbec k ní v potřebách svých obracejí. K ní vztahují se též rozličná říkadla od nemocí, zvláště od bolení zubů, žloutenice a stříl. V národních písních slovanských vyskytují se hojné metafory, v nichž d. představuje se jako žena slunce nebo milenka měsíce. Ml.