Ottův slovník naučný/Demokracie
| Ottův slovník naučný | ||
| Démokedes | Demokracie | Demokrat |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Demokracie |
| Autor: | Jiří Pražák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 280. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Demokracie |
|
Demokracie (z řec. δημοκρατία = vláda lidu) jest státní forma, jejíž podstata záleží v tom, že moc vládní drží celý národ sám, nikoliv jednotlivec (jako v monarchii) nebo některá vynikající třída (jako v aristokracii). D-ii dělíme opět na ryzou neb absolutní, kdež národ přímo osobně se súčastnuje ve výkonu vlády, a na nepřímou nebo repraesentativní, ve které lid vykonává vládu zástupci ze svého středu zvolenými; při této ovšem záleží velmi na upravení řádu volebního, na jehož základě jediné lze posouditi, v jaké míře v tom kterém státě princip d. jest proveden, poněvadž všeobecné hlasovací právo bez veškerých rozdílů stavu, majetku, pohlaví, stáří atd. i nejhorlivějším přívržencům d. vždy zůstane nedostižným ideálem. Užívajíce nyní slova d. nemyslíme nijak na zvrhlou jakousi formu zřízení republikánského, jak činil Aristoteles, nazývaje d-cií onu odrůdu lidovlády (politeia), kdež ti, jimž svěřena nejvyšší moc, hledí jí vykořisťovati ve prospěch svůj osobní; vysvětlujeť se ono starší názvosloví tím, že Aristoteles vůbec při každé státní formě pro zvrhlé její odrůdy měl pojmenování zvláštní. Ačkoli dle toho, co bylo svrchu pověděno, o d-cii vlastně mluviti lze toliko při zřízení republikánském, nazývají přece mnozí i v monarchii demokratickým onen směr, jenž přeje co možná rozsáhlému vlivu širších vrstev lidu na upravování záležitostí veřejných, a tvoří pak pravidelně demokraté nejkrajnější křídlo strany liberální. V pravdě však jest souvislost snah liberálních a demokratických toliko částečná, pokud totiž oba tyto směry domáhají se rozšíření svobody politické, t. j. co možno rozsáhlého positivního účastenství lidu ve vládě; naproti tomu neprospívá d. nijak svobodě individuální, t. j. co možno volnému pohybování se jednotlivce ve vlastním jeho oboru, nýbrž vede spíše naopak k valnému obmezování svobody jednotlivcovy mocí státní, což zejména zří se v programech sociálních demokratů, které s liberální naukou jsou v přímém odporu, hlásajíce i zrušení soukromého vlastnictví ve prospěch všemohoucnosti moci státní. Ostatně nesmí se vždy z pojmenování stran v jednotlivých oblastech souditi na určitý, tomu odpovídající směr politický, čímž zejména se vysvětluje, že v Sev. Americe právě strana poněkud konservativně zbarvená nese název strany demokratické. Pžk.