Ottův slovník naučný/Deklinace

Ottův slovník naučný
Deklaratorie královské	Deklinace	Deklinační bussola

Údaje o textu
Titulek:	Deklinace
Autor:	Gustav Gruss
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 182. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Deklinace

Deklinace (z lat.), ohýbnutí, odklonění, sklon. — D. v grammatice viz Sklonění. — D. magnetická viz Magnetická d.

D. v astronomii jest vzdálenost hvězdy od rovníku nebeského, měřená obloukem od hvězdy k rovníku na kruhu proloženém póly nebeskými a hvězdou (na kruhu deklinačním). D. se čítá od rovníku na sever a jih od 0 do 90 stupňů; severní d. jest positivní (+), jižní negativní (−). K určení d. hvězdy měří se výška hvězdy při průchodu poledníkem. Prochází-li (kulminuje-li) hvězda na jihu od zenitu (nadhlavníku) ve výšce h, a je-li výška pólu pozorovacího místa φ, bude d. hvězdy ϑ  δ = h + φ − 90°; kulminuje-li hvězda na severu od zenitu, bude δ =  90° + φ − h, v obou případech pro hořejší kulminace; pro dolejší kulminace hvězd cirkumpolárních bude δ =  90° + h − φ. Oblouk ležící mezi pólem a hvězdou měřený na kruhu deklinačním slove distance (vzdálenost) pólová (Poldislanz) hvězdy, a čítá se od pólů od 0° do 180°. D. a distance pólová se vždy doplňují na 90°, při čemž jižní d. jsou negativní. Gs.