Ottův slovník naučný/Decemviri
| Ottův slovník naučný | ||
| Decemvirát | Decemviri | Decence |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Decemviri |
| Autor: | Josef Miroslav Pražák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 118–119. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Decemviri (lat.), desítipáni, členové desítičlenného kollegia, výboru, kteří k určitým účelům byli ustanoveni.
1) D. (consulari imperio) legibus scribendis byli v Římě nejvyšší roční kollegium úřední, které r. 451 př. Kr. zákonem Terentilia Arsy zvoleno bylo, aby římské právo obyčejové do té doby platné písemně zaznamenalo. Aby úkolu tomu bez překážky mohli dostáti, byly všechny ostatní úřady na dobu jejich činnosti suspendovány, oni měli moc neobmezenou ani právem odvolacím (ius provocationis). O době trvání jejich úřadu není ve starých památkách shody. Fasty římské vyměřují jim lhůtu dvou let, dějepisci římští asi 2½ léta. D. prvního roku ujali se úkolu sobě svěřeného vážně a kodifikovali zákony, jež byly vryty do desíti desk kovových a v comitiích centuriátních schváleny. Po uplynutí roku odstoupili a nastoupilo nové kollegium, jehož členové, zvláště vůdce jejich, Appius Claudius, počínali si v úřadě velice zpupně, dopustili se mnohých přechmatů, ba pojali úmysl, moc tuto si usurpovati, poněvadž po uplynutí úředního roku (450 př. Kr.) zůstali i na dále v úřadě (dle dějepisců). Úřadování druhého kollegia jest stálý attentát na práva občanů, až konečně (dle podání) zneužití moci úřední se strany Appia Claudia proti dceři jednoho plebeje způsobilo proti nim odboj vojska římského, které právě tehda bylo v poli na Algidu. Vojsko na volání otce zneuctěné dcery přitáhlo k Římu a položilo se táborem na Aventině. Poněvadž pak počínání d-rů působilo obecnou nevoli, byl brzy mír zjednán za podmínek, že decemvirát byl zrušen a pod trestem smrti pro příště zapověděno voliti úřad podobný. Noví konsulové r. 449 př. Kr. M. Horatius a L. Valerius dokončili zákonodárství, připojivše k 10 deskám ještě dvě, a celé právo na 12 deskách kovových na foru uveřejnili. To jsou zákony 12 desk (leges XII tabularum), základ veškerého práva římského. Vliv řecký při sepsání zákonů těch nelze upříti, ale zprávy starověké o poslání tří mužů do Řecka a zvláště do Athén, aby zkoumali tamější zákony, nejsou věrohodny; dle jiné zprávy byl prý Řek Hermodóros z Efesu přidělen d-rům jako tlumočník. Připomenouti ještě dlužno, že d-rové první zavedli v Římě ražené peníze.
2) D. (st)litibus iudicandis jest starobylé kollegium soudcovské (plebejské?), které snad z doby zavedení tribunátu pochází. O postavení a funkcích těchto d-rů ve starší době nic jistého pověděti nelze. Ve II. stol. př. Kr. byli voleni v comitiích tributních za předsednictví městského praetora. Soudili pře soukromé, zvláště pak pře týkající se svobody občanů. Bezpochyby že praetor process instruoval a na ně odkázal, aby učinili rozhodnutí. Augustus přidělil jim jinou funkci, totiž předsednictví při soudech centumvirálních (viz Centumviri) ve sporech o dědictví za vrchního vedení praetorova. Byl to úřad nižší a patřil mezi t. zv. viginti(sex)virát.
3) D. sacrorum nebo sacris faciundis. Knihy sibyllské, v nichž dle pověsti obsažen byl osud říše Římské, byly chovány ve zvláštním sklepení chrámu Jova Kapitolského, od dob Augustových ve chrámě Apollina Palatinského, pod dozorem kněžského kollegia, které do nich v času potřeby na rozkaz senátu a kollegia pontifiků nahlíželo. Kollegium to skládalo se s počátku ze dvou členů, od r. 367 př. Kr. z desíti (5 členů patricijských, 5 plebejských), od doby Sullovy mělo 15 členů. Hodnost byla doživotní. Mimo úkol uvedený obětovali při roční slavnosti Apollina a Diany (13. čce) a obstarávali hry zvané Terentini. Také jim byl přikázán kult Kybely (magna Mater) a Cerery.
4) D. agris dividendis, deset plnomocníků, kteří řídili dělení polností lidu vykázaných. Pk.