Ottův slovník naučný/Darwin

Ottův slovník naučný
Darwen	Darwin	Darwinia

Údaje o textu
Titulek:	Darwin
Autor:	Gustav Dörfl, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 58–60. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Charles Darwin
Související články ve Wikipedii: Erasmus Darwin, George Darwin, Francis Darwin

Darwin [dáru͡in]: 1) D. Erasmus, přírodozpytec a didaktický básník anglický (* 1731 v Eltonu — † 1802 v Derby). Byl lékařem v Derby. Napsal básně: The Botanic Garden (1781); Loves of the Plants (1789) a The Temple of Nature (1803). Vydal také několik spisů prosou, z nichž nejdůležitější jest Zoonomia (1793). Dílem tím získal si jméno velikého fysiologa, ale soustava jeho jest bez pevného základu a plna nedůsledností. Někdy byl ve svých objevech velmi šťasten, jindy nad míru fantastický. Totéž platí o jeho verších, kde nadšení uprostřed spousty nahromaděných pojmů někdy propuká v pravou poesii. Život jeho napsala Miss Sewardová (1804) a jemu ke cti pojmenoval Rudge druh květin Darwinia. Df.

2) D. Charles Robert, vnuk před. a syn lékaře Roberta Waringa D-a (* 12. ún. 1809 ve Shrewsbury — † 19. dub. 1882 v Downu). Záhy přilnul vřelou láskou ku přírodě a byl pilným sběratelem; r. 1825 vstoupil na universitu v Edinburce, nemoha však obcovati sekcím lidského těla, obrátil se od studia mediciny r. 1827 do Cambridge ku přírodním vědám a pěstoval hlavně botaniku vedením prof. Henslowa. Četbou Humboldtových cestopisů vzrušen přijal r. 1831 nabídnutí kapitána Fitzroye, aby se súčastnil na lodi »Beaglu« plavby kolem země, nabyv krátce před tím akademické hodnosti Bachelor of Arts. Průběh této pětileté cesty (trvala od 27. pros. 1831 do 22. říj. 1836) popsal způsobem velmi zajímavým r. 1845 ve spise Voyage of a naturalist round the world; cesta jej vedla nejprve podél Brazilie a Patagonie, úžinou Magelhãesovou, podél západního břehu Jižní Ameriky, po četných ostrovech tichomořských a kolem Afriky zase zpět do Evropy. V nejblíže následujících létech pracoval o srovnání nasbíraného materiálu, o němž četná pojednání a větší díla sám uveřejnil. R. 1839 zasnoubil se se svou sestřenicí Emmou Wedgwoodovou, vnučkou slavného keramika a zakladatele anglického průmyslu keramického Josia Wedgwooda, načež se roku 1842 uchýlil z Londýna do Downa u Farnborougha v Kentu, kdež na svém statku v zátiší žil výlučně vědě a své rodině, zastávaje jedině úřad »magistrate for the County«.

Uveřejniv několik geologických pojednání vydal r. 1839 souborné denníky a zápisky cestovní (Journal of researches in natural history and geology) jakožto 3. svazek díla o výpravě, vydaného kapitánem R. Fitzroyem. Zoologickou čásť výsledků spracovali vynikající odborníci: R. Owen (vymřelé ssavce), G. R. Waterhouse (žijící ssavce), J. Gould (ptáky), L. Jenyns (ryby) a Jhos. Bell (plazy) pod názvem »Zoology of the voyage of H. M. S. Beagle« (1840—48, 5 sv.). Geologická pozorování uveřejnil D. tou dobou troje: »O složení a rozšíření korálových útesů« (1842), kde podává první výklad o podivuhodných stavbách korálových, jehož správnost se dosud všeobecně uznává; »Geologická pozorování o sopečných ostrovech« (1844) a »Geologická pozorování o Jižní Americe« (1846), kterážto tři pojednání vydána byla též pod souborným názvem Geological observations (Londýn, 1846). Zvláštní píli a péči věnoval vývojeslovnému prozkoumání svijonožců, tehdy ještě velmi málo známých; jeho dílo Monograph of pedunculated and sessile Cirripedia (t., 1851 a 1853, Ray Society) jest dosud základním spisem o tomto zvířecím řádu, o němž také ve spisech Palaeontological Society četná pojednání uložil. Všestrannost D-ova jest podivuhodna; neboť vedle odborných prací zoologických a geologických neméně jest četná řada spisů botanických. Zde to byla hlavně biologická stránka, kterou svému studiu podrobil; psalť o pnivých pohybech rostlin, o dvojtvárnosti a trojtvárnosti četných rostlin, o poprašování rostlin hmyzem a j. Avšak vedle těchto prací zanášel se D. od svého návratu do vlasti zkoumáním o proměnlivosti druhů. Podnět k tomuto studiu přinesl si již ze své cesty; pravíť o tom: »Když jsem byl na palubě »Beaglu«, věřil jsem ještě ve stálost druhův, avšak již tehdy měl jsem některé pochybnosti. Když jsem vstoupil na pevninu americkou, byl jsem překvapen některými zjevy v zeměpisném rozšíření obyvatelstva a geologickými vztahy zvířectva nynějšího k vyhynulému. Zdálo se mi, že tyto poměry poskytují poněkud světla o vzniku druhů, o tomto tajemství všech tajemství, jak je zove jeden z největších našich filosofů. Navrátiv se pak domů domníval jsem se, že se o této důležité otázce mnohé dá vyšetřiti trpělivým sbíráním a uvažováním všech fakt, jež by se tím směrem nesla. Založil jsem tudíž v čci 1837 zvláštní zápisník, do něhož jsem vpisoval vše, cokoli se té stránky dotýkalo. Ale přes to uplynuly dva nebo tři roky, nežli jsem sám nabyl nezvratného přesvědčení o proměnlivosti druhů. Když jsem konečně po pět let byl materiál sbíral, troufal jsem si, sepsati o té záhadě několik stručných poznámek, které jsem později (1844) obšírněji rozvedl, připojiv k nim své úsudky, k nimž jsem tehdy byl dospěl. Od té doby jsem se nepřetržitě zabýval souvislým studiem této otázky.«

Avšak teprve r. 1859 vyšel D-ův základní spis o vzniku druhův (On the origin of species by means of natural selection); ve své skromnosti D. stále se obával, že ještě nenahromadil dosti důkazův o své domněnce. Když však Alfred Russel Wallace, angl. sběratel přírodnin, té doby na moluckém ostrově Ternatě, v únoru 1858 zaslal D-ovi rukopis »O snaze odrůd, odchylovati se neobmezeně od původního typu« se žádostí za posouzení jeho, tu teprve D., donucen svými přátely, současně předložil rukopis Wallaceův a své poznámky z r. 1844 na veřejnost v Linnean Society. Nové D-ovo dílo stalo se epochálním zjevem nejen pro přírodovědecké názory, nýbrž i pro methody a směry pracovní; ano o zásadách v něm vyřčených rozpředl se živý boj, jehož se vedle přírodozpytcův účastnili také filosofové, jazykozpytci, anthropologové i theologové. Spis ten, jenž překladem vyšel také ve mnohých cizích řečech a několikerým vydáním, vzbudil na jedné straně nadšený souhlas, na straně druhé zase urputný odpor. A není divu; vždyť se tu jednalo o zásadu, která se brala za samozřejmou, již předem za nepochybnou a dokázanou, že totiž každý druh rostlinný a zvířecí od počátku (od stvoření svého) byl a jest nezměnitelným. Tomu zdánlivě nasvědčovala ostatně i denní zkušenost, anobrž i doklady historické, pokud se totiž týkaly obrazů zvířecích a zbytků zvířat i rostlin samotných. Naproti této denní zkušenosti a obvyklé nauce tvrdil D. a dovozoval svoje náhledy přečetným pozorováním a důvtipnými pokusy na domácích zvířatech, že druh zvířecí a rostlinný není stálým, nýbrž měnivým, že i v přírodě vládnou podobné síly, vedoucí ke tvorbě odrůd, jako to při domácích zvířatech za výběru plemenného pozorujeme. Byla-li D-ova nauka pravá, padl s neměnitelností druhů také nadpřirozený původ jejich (stvoření), a nynější přírodniny znamenají toliko fasi (okamžitý stav) v odvěkém vývoji ústrojné přírody. A právě pro dalekosáhlé důsledky D-ovy nauky dostávalo se jí zejména z kruhů theologických mnoho nepřízně, neboť právem bylo k tomu poukazováno, že také člověk týmž zákonům podroben býti musí, jako ostatní ústrojné tvorstvo. Ovšem řídil se boj hlavně proti oněm zastancům D-ovy theorie, kteří odvozovali původ člověka přímo od opic. D. zatím neunaveně hromadil materiál pozorováním, pokusem i přemýšlením; r. 1868 vyšel veliký dvojsvazkový spis Variation of animals and plants under domestication, jemuž r. 1871 následovalo dílo o původu člověka The descendent of man and on selection in relation to sex, a na dovršení této theorie r. 1872 spis o výrazu tváře u člověka i zvířat (Expression of the emotions in men and animals). Založiv a doloživ řadou obsáhlých děl svoji nauku o měnivosti starých a vzniku nových druhů (viz Darwinova nauka), obrátil se zase k oblíbenému svému předmětu, k biologii rostlin. Již r. 1875 zahájil »Masožravými rostlinami« (Insectivorous plants) nový směr experimentální fysiologie rostlin na poli do té doby téměř neznámém; dokázaltě nezvratně masitou výživu mnohých rostlin. Rovné důležitosti jest dílo, následující již r. 1876, o vlastním a cizím opelení květů (Cross- and self fertilisation of plants), ve kterémž provedl důkaz o výhodách poprášení blizen cizím pelem, a dovršil rozsáhlé své studie o vzájemnosti hmyzu s rostlinami. Poslední botanické dílo D-ovo »O pohybech rostlin« (The power of movement in plants, 1880) vzbudilo v kruzích fysiologů botanických namnoze prudký odpor, ale právě tím zavdalo podnět k rozsáhlým a důkladným studiím v tomto směru. Na sklonku svého žití vrátil se D. zase k thematu, jemuž i první jeho spis byl věnován; vypsaltě »Tvorbu ornice působením červů« (The formation of vegetable mould through the action of worms, 1881). Při četných zamýšlených pracích, jichž ovšem již nedokončil, zastihla jej smrť. Pochován jest v opatství Westminsterském.

Názory D-ovy, ačkoli se s mnoha stran setkaly s nejprudším odporem, způsobily nejen v přírodovědě úplný převrat co do názorův i method pozorovacích, nýbrž daly podnět k novým srovnávacím studiím také v četných jiných oborech vědeckých, při nichž bylo lze s prospěchem užiti zkoumacích method moderní přírodovědy. D-ovi dostalo se vzácného zadostiučinění, že se dožil úplného souhlasu téměř všech přírodopisců, že se kolem jeho nauky soustředila veškera vědecká práce přírodopisná a že jeho method opatrného zkoumání a pozorování užívá se nyní ve všech vědách empirických. Pro veliké převraty, jež v přírodovědě způsobil, zove se Koperníkem ústrojné přírody. D. uvedl ve všeobecné užívání genetickou methodu, stopující postupný vývoj tvora, — reklamoval člověka za člena ústrojného tvorstva a připojil tím tělovědu a celou anthropologii těsně ku přírodovědě, kdežto dříve za čásť zeměpisu bývala brána, — jeho pracemi stala se zoologie vůdkyní všech věd přírodních, obohacena byvši o celé odvětví embryologické či ontogenetické (v. Darwinova nauka).

Povahy byl D. velmi skromné, až k úzkostlivosti. Jakkoli sám mnoho vyzkoumal, veliký kus světa a mnoho lidí shlédl, jakkoli nauka jeho netušené svity rozbřeskla po mnohých oborech: přece ji sám nepovažoval za definitivní rozřešení všech záhad, nýbrž byl si mezer a neshod jejich lépe vědom než sami protivníci jeho. Jeho skromnost zračí se nejlépe průpovědí, která D-a řadí vedle Sokrata, Newtona nebo Kanta, když praví: »Ani nevíme, jak jsme nevědomí« (We do not know, how ignorant we are).

D-ovy spisy převedeny byly na mnohé jazyky jiné, ale v českém překladu nemáme ani jediného jeho díla. Životopisy připojeny bývají ke spisům, jež pojednávají o jeho theorii; obšírnou biografii vydal jeho syn Francis D. K poznání poměru mezi D-em a A. R. Wallacem důležit je spisek A. B. Meyerův, Charles D. und Alfred Russel Wallace (1870). Pro seznání sympathické osobnosti D-ovy dobře poslouží článek J. Durdíka, Návštěva u D-a (Osvěta, 1876).

3) D. George Howard, přírodozpytec angl. (* 1845 v Downu, hrab. Kent), druhý syn Ch. D-a, vzdělal se na univ. cambridgeské, věnoval se právům, později výhradně studiu věd přírodních, stal se prof. astronomie v Cambridgei a členem král. společnosti v Londýně. Vydal řadu pozoruhodných studií (částečně ve spisech královské společnosti), zejména o sňatcích  pokrevenstva, o vlivu změn geologických na osu zemskou, o dějinách země, o změnách na povrchu zemském, o zemětřeseních (spolu s bratrem svým Horacem), o dmutí moře a j. Jest z hlavních spolupracovníků časopisu »Nature« a účastnil se při novém vydávání díla Thomsonova a Taitova o přírodní filosofii (Treatise on Natural Philosophy) a s bratrem svým Francisem na vydání životopisu otcova.

4) D. Francis, botanik angl. (* 1848 v Downu, hrab. Kent), syn Ch. D-a, vystudoval v Cambridgei, kdež jest prof. botaniky. Zabývá se hlavně fysiologií rostlinnou a pomáhal otci svému při studiích jeho o pohybu rostlin. Vydal též obšírnou biografii svého otce, The life and letters of Charles D. (Londýn, 1887, 3 sv.; něm. vyd. od V. Carusa, Štutgart, 1887; franc. vyd. od de Varignyho, 1887—88).