Danton [da͡nto͡n] Georges, státník revoluce francouzské (* 1759 v Arcis-sur-Aube — † 1794 v Paříži, věnoval se studiu právnickému a při vypuknutí revoluce žil v Paříži jako nepatrný advokát, vynikaje ve známých kruzích toliko svou prostopášností. Jsa horlivým navštěvovatelem Palais-royalu, kde shromažďovali se nejvýstřednější živlové, svými prudkými řečmi získal si tam dobré jméno. Dle vzoru klubu jakobínského zařídil klub cordelierů (viz Cordeliers), jenž stal se střediskem nejradikálnějších revolucionářů. Po zajetí krále Ludvíka XVI. Danton naléhal sice na jeho sesazení, ale pro republiku se ještě nevyslovil, aby si nerozhněval rodu Orleánského, kdyby mimo nadání veřejným míněním rod tento povolán byl na trůn. Když Lafayette
brannou mocí rozehnal zástupy, které shromáždily se 17. čce na poli Martově, aby podepisovaly adressu na sesazení krále, D. jsa z hlavních podněcovatelů této bouře, po dva měsíce neobjevil se na veřejnosti. Při volbách do sněmu zákonodárného v Paříži propadl, za to stal se v pros. r. 1791 náměstkem prokurátorovým při obci. Od té chvíle nenávisť jeho ke království neměla mezí í pracoval ze všech sil svých o jeho podvrácení. Při útoku na Tuilerie D. byl jedním z hlavních vůdců, začež při obnově ministerstva jmenován jest ministrem spravedlnosti. »Jak jsi se dostal do ministerstva?« tázal se ho známý. »Na prvé kouli,« odpověděl D., »která vletěla do Tuilerií.« Když vojska nepřátelská vítězně postupovala do vnitř Francie, prohlásil D. ve sněmě, že jen smělostí mohou se zachrániti, a že nezbývá než nahnati nepřátelům strachu. Z rozkazu městské rady zajato jest několik tisíc podezřelých a uvrženo do vězení. Sněm zrušil právě obec ze dne 10. srpna a k návrhu Vergniaudovu uloženo ministru vnitra, aby ve dvou dnech vyžádal si od ní účty o všech skvostech, které jí byly svěřeny. Členům obce hrozila záhuba, a ministr spravedlnosti, jenž nebyl bez viny, objevil by se před veřejností jako podvodník, kdyby došlo ku složení účtův. Přičiněním D-ovým nález sněmu nebyl proveden, a vraždy zářijové svou ohromností učinily složení účtů nemožným. D. jsa zvolen za poslance do konventu, složil úřad ministerský a nyní všemi silami pracoval o odsouzení krále, pro jehož smrť také hlasoval. Když pak Dumouriez vítězně vnikl do Belgie, D. jest tam vyslán, aby ji zařídil republikánsky. K návrhu jeho zřízen 9. bř. 1793 mimořádný dvůr soudní, z něhož vyvinul se pověstný soud revoluční. D. nebyl ukrutníkem ze zásady, nýbrž z potřeby; proto počal hlásati, že jest na čase, aby hrůza vzala konec a na její místo aby nastoupila smířlivost. To však nebylo po chuti Robespierrovi, jenž nekalé své záměry zakrýval zásadou spravedlnosti. Oba mužové spojili se ještě jednou na záhubu Girondinův, ale po jejich pádu nastal mezi D-em a Robespierrem nezhojitelný rozstrk. Konečně z návodu Robespierrova St. Just obžaloval D-a 31. bř. 1794 a provedl to, že byl s mnohými druhy svými zatčen. Postaven jsa před soud D. žádal na soudcích, aby žalobníci osobně se dostavili. Obrana jeho způsobila v posluchačstvu tak mocný dojem, že zdálo se odsouzení jeho nemožným. V nesnázích těchto Robespierre vymohl na konventu nález, aby obžalovaní, kteří by se neslušně k soudcům chovali, nebyli připuštěni k slovu. S porušením všech právních forem D. odsouzen jest k smrti a 5. dubna s Camilem Demoulinsem, Heraultem a jinými ještě soudruhy popraven. Kfk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Georges Danton