Ottův slovník naučný/Daemoniaci

Ottův slovník naučný
Daemonarch	Daemoniaci	Daemonický

Údaje o textu
Titulek:	Daemoniaci
Autor:	Jan Ladislav Sýkora
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 850. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Daemoniaci: 1) D. čili daemoniolepti, též energumeni, ďábelníci, posedlí (theol.), lidé, jejichž těla a nižší síly duševní zlý duch násilně ovládl, aby jich zneužil ke škodě jejich i jiných, projevuje jimi vyšší vědění a zlé úmysly své, konaje skrze ně věci lidské síly přesahující a působě jim trapné bolesti a nemoci. Stav jejich jest rozeznávati i od pokušení ďábelského, při němž duch zlý hledí působiti ve vůli člověka, aby ji svedl, i od nemocí epileptických a jiných. Stav ten jest dopuštěním božím možný, jednak že duchové vyšší — tedy i zlí — mohou působiti v tělo člověka, jednak že božská prozřetelnost působení takové připustiti může z vyšších účelů. V době Kristově a v prvních dobách církve vyskytala se posedlost dosti zhusta, ač nelze popříti, že také někdy byli pokládáni za posedlé neprávem někteří nemocní. Proti posedlosti působí přímo pouze prostředky duchovní, jmenovitě církevní exorcismy. — 2) D. zvána též sekta novokřtěnců v XVI. století, kteří před obnovením křtu vyznávali, že mají 7 zlých duchů: bázeň lidskou, moudrost l., rozum l., umění l., radu l., sílu l., nábožnost l., a zřeknuvše se jich, slíbili zachovávati protivné duchy dobré: bázeň boží, moudrost boží atd. Sa.