Ottův slovník naučný/Děvice

Ottův slovník naučný
Device	Děvice	Děvičja krasa

Údaje o textu
Titulek:	Děvice
Autor:	Matouš Václavek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 435. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Děvín (Pavlovské vrchy)
Související články ve Wikipedii: Dívčí Hrad

Děvice: 1) D., Děvín, Dívčí Hrady, něm. Maidburg, Maydenberg, ssutiny hradu na nejvyšším (severním) vrcholu (550 m) Palavských hor sev. Mikulova. Na menším vrcholu (jižním) jsou zbořeniny hradu Rosenšteina. Nad Mikulovem pak samým pne se výšina Turoldova, památná svými rozsáhlými a snadno přístupnými jeskyněmi. Hrad D. byl ve XIII. věku zeměpanským; uvádíť se v listinách r. 1220 purkrabí děvický Štěpán z Medlova, z prvních zakladatelů proslulého rodu Pernšteinského na Moravě. R. 1222 již se vyskytuje něm. jméno D-ic Magdeberk. Začátkem XIV. věku vyskytá se purkrabí Hynek z Dubé, roku pak 1334 udělil král Jan Lucemburský hrad D. v léno Janu Hartvitovi z Lichtenšteina. Hrad býval pro svou strategickou důležitost (proti Rakušanům) ode dávna vždy dobře opevněn a vyzbrojen, ale r. 1643 Švédy dobyt, načež byv zanedbán rozpadl se v ssutiny. Vck.

2) D., Děvčice, Dívčí Hrady, něm. Maidelberg, ves ve Slezsku, hejt. Krňov, okr. Osoblaha, fara Pitarne; 47 d., 357 n. obyv. (1880), škola, pošta a nadační statek řádu maltánského. D. připomínají se již v XIII. st. s hradem, v l. 1591—93 znova zřízeným, kdy D. dostaly se Hynkovi z Vrbna, který je přenechal Janu Sedlnickému z Choltic. Za Ferdinanda II. byly zabaveny, dostaly se později řádu něm. rytířů a r. 1768 řádu johannitů.