Ottův slovník naučný/Dědickij
| Ottův slovník naučný | ||
| Dědické sbratření | Dědickij | Dědictví |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dědickij |
| Autor: | František Řehoř |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 140. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související články ve Wikipedii:Дідицький Богдан Андрійович (ukrajinsky) |
|
Dědickij [didy-] Bohdan přední publicista a politik haličskoruský (* 1827 v Uhnově). Z mládí lnul k aspiracím polským, teprve rok osmačtyřicátý jej povlastenčil. Studoval filosofii ve Lvově a pak ve Vídni, navštěvuje přednášky Miklosićovy a Kollárovy. Tehdy se stal spolupracovníkem »Vistnyka dla Rusyni v austrijskoj državy«. Později redigoval »Zorju halickou« a v l. 1855—57 přednášel polštinu a maloruštinu na gymnasiu v Přemyšli. K dovršení studií filosofických vrátil se do Vídně a odtud zasílal básně do časopisů »Halycko-ruskij Vistnyk«, »Otečestvennyj Sbornik«, »Ruskij Sion«. Proti návrhu J. Jirečka, směřujícímu k zavedení latinky na úkor azbuky, D. vystoupil dvěma brožurami. Po návratu do Haliče skupil kolem sebe veškeren literární svět haličskoruský, za jehož přispění mohl vydati sborník prací »Zorja halyckaja jako album na h. 1860«. V literatuře D. stal se tehdy rozhodující autoritou a politicky byl považován za vůdce národa. R. 1861 založil »Slovo«, list směru rozhodně ukrajinofilského, háje v něm individualitu maloruskou proti velikoruské a následkem toho nepřijal řád udělený mu carem Alexandrem II. Teprve r. 1866 přešel do tábora Starorusínů či Svatojurců propaguje odtud jednotu obou ruských národů. Předav redakci »Slova« r. 1871 Ploščanskému stal se duší lvovské Russké Rady, spolku s týmiž tendencemi politickými, načež ujal redakci »Łyteraturného Sbornika« vydávaného haličskoruskou Maticí, dále uspořádal a zkatalogisoval bibliotéku Národního Domu ve Lvově, jejíž jest knihovníkem; kromě toho jest předsedou »Obščestva kačkovského«, hlavně jím ustaveného k vydávání populárně psaných knih pro lid. O sobě vydal dějiny Rusi (Malé), životopisy Kačkovského, Ant. Dobrjaňského, Letopis pro Haličany, slovník německomaloruský a různé stati uveřejnil po časopisech. Jeho péčí vyšly básně M. Ustyanoviče, O. Fedkoviče a Łysykeviče. Nejpodařenější z básnických prací D-kého jest epos Buj-Tur Vsevołod, psaný však jazykem, jejž skladatel sám konstruoval a později nahlédnuv jeho nepraktičnost, vytvořil spisovný jazyk nový, blízký velikoruštině, v němž na újmu lidového jazyka vydávají se publikace strany tak zv. moskalofilské. Řř.