Ottův slovník naučný/Dědičné statky
Ottův slovník naučný | ||
Dědičné služby zemské | Dědičné statky | Dědičné úřady |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Dědičné statky |
Autor: | Jan Jaromír Hanel |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 142. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Dědičné statky. V právu německém nazývají se statky nemovité, jež přešly na nynějšího vlastníka zděděním od příbuzných, zejména předků, nebo přikázáním jich pro případ smrti, d-nými s. (bona aviatica), na rozdíl od statků nově nabytých (b. acquisita). Takovéto d. s. nesměl vlastník jejich bez přivolení nejbližších dědiců svých zciziti. Zvláštní druh d-ných s-ků zachoval se v některých městech býv. hanseatských, v Hannoversku, pruském Porýní, Oldenburku a j. Tu značí d. s. jmění, které připadlo vlastníku od krevních jeho přátel buďto dědictvím, anebo jako odbytné, nebo posledním pořízením, i jest zcizení jeho v zájmu zákonných dědiců buďto naprosto vyloučeno, neb alespoň ve značné míře stíženo. Rozvoj těchto d-ných s-ků nebyl všude týž. Ve městech dolnoněmeckých mohou i movitosti nabýti povahy statků takových; zcizení jejich jest za života vlastníkova dovoleno, avšak pouze t. zvanými jednáními mezi živými, nikoliv tedy na př. posledním pořízením, aniž dědickou smlouvou. V právu saském vyvinuly se dále d. s. řečené rodové (Erbstammgüter), skládající se z pozemků pocházejících od dědů nebo vzdálenějších předků vlastníkových. Ohledně pozemků těch jsou sice poslední pořízení dovolena, nikoli však právní jednání mezi živými, zpravidla tedy ani prodej, ani darování jejich na úkor nejbližších zákonných dědiců vlastníkových. Těmto přísluší k obraně nároku jejich buďto t. zv. právo retrakční, anebo přímo žaloba revokační, kterou docíliti mohou přímo zrušení právního onoho jednání. K d-ným s-kům náleží v další řadě též svěřenství. —l.