Ottův slovník naučný/Dán

Ottův slovník naučný
Dan (řeka)	Dán	Dán (míra)

Údaje o textu
Titulek:	Dán
Autor:	Alois Jirák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 928. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Dán (tolik co soudce), pátý syn Jakubův z Bilhy, služky Racheliny, a praotec jednoho z 12 pokolení isráélských (I. Mojž. 30, 3–6), které již při východu z Egypta čítalo 62.700 mužů bojovných a při rozdělení Kanaanu za svůj úděl dostalo v rovině šéfelské území ohraničené pokolením Júdovým, Benjamínovým a Efraimovým (Jos. 19, 40). Potomci D-ovi nemohouce se ve svém úrodném sice, ale malém území stěsnati a nejsouce s to, aby ho zcela z rukou Kanaanitův dobyli (Soud. 18, 7. 9), našli sobě částečně novou osadu na severu u pramenů Jordánu, tím že 600 bojovných mužů i s rodinami tam se vystěhovalo a v dobytém městě Laisu (Soud. 18, 7. 14) anebo Lešem (Jos. 19, 47) se usídlilo. Město to, jež pak dostalo jméno D. (nyní Tell-el-Kádi), označuje se jako nejsevernější pohraničné město palaestinské a pověstným se stalo býčí bohoslužbou, která v něm byla zavedena za krále Jeroboama I. Danité oddali se později modloslužbě a zanášeli se loďařstvím a obchodem. Pokolení D-ovo nenabylo nikdy zvláštní důležitosti, ano po zajetí babylonském se ani v I. Par. 4 neuvádí, z čehož někteří soudí, že ho již vůbec v Palaestině nebylo, anebo že pro svou pověstnou modloslužbu zúmyslně bylo zde opominuto. Jrk.