Cyrill a Method, svatí, apoštolově slovanští. Byli synové Lva, drungaria (císařského podvelitele) v Solunu, rodu spíše řeckého nežli slovanského. Mladší z nich C. narodil se r. 827 a než posvěcen byl za biskupa, slul Konstantin. Vyšší studia konal v Cařihradě, kdež měl slovutné učitele: Lva řečeného Filosofa a Fotia, potomního patriarchu. Vysvěcen byv na kněžství, stal se knihovníkem při patriarchálním kostele sv. Sofie. Později učil filosofii a učeností svou získal si čestné příjmení filosofa. Ve sporech o úctu obrazům svátých vzdávanou hájil učení katolického, i přel se o ně s bývalým patriarchou[red 1] Janem řečeným Grammatikem. Jakožto znatel východních jazyků vypraven byl r. 851 k Saracenům a s učenci jejich podnikl hádku o náboženství. Potom vstoupil do basiliánského kláštera na hoře Olympu. K témuž cíli, ač jinými cestami, dospěl starší bratr M. Ustanoven byv vladařem slovanského knížectví v Makedonii nebo Thessalii, zatoužil po samotě klášterní a na Olympu přidružil se k basiliánům. Později stal se opatem v klášteře polychronském u Marmarského moře. Když chán chazarský žádal v Cařihradě za učence a věrozvěsta pro národ svůj, sedící na severním pobřeží moře Černého, vydal se tam Konstantin, obcoval na Tauridě se Židy, Rusy, Chazary, Uhry, naučil se řečem jejich a nalezl ostatky sv. Klementa (861). Jsa pak pohostinu u chána a velmožů chazarských, hájil výmluvně víry křesťanské proti učeným Židům i muhammedánům a utvrdil přátelské styky mezi Chazary a Řeky. Brzy potom moravský kníže Rostislav prosil císaře Michala III. za věrozvěsty znalé jazyka slovanského. Úlohy té podjali se oba bratří Konstantin a M. Na Moravu přišli r. 863. Konstantin sestrojil písmo slovanské na základě řecké kursivy VI. a VII. stol., rozmnoživ ji značkami hlásek Slovanům vlastních (t. zv. glagolice) Překládajíce knihy církve řecké na jazyk slovanský, přibrali sv. bratří učenníky a cvičili je jak v písmu tak i v přísluze kostelní. Služby boží konali ovšem řádem východním. R. 867 volal je papež Mikuláš I. do Říma, maje zprávu o působení jejich nejspíše od biskupů bavorských. Na cestě pobyli u knížete Kocela na hradě Blatně v Pannonii. Papež Hadrián II. přijal od nich, když do Říma přišli, ostatky sv. Klementa, vyslechl z úst jejich žádosti knížat slovanských, zkoumal a schválil pravou víru obou věrozvěstů, přivolil, aby ve Slovanech konaly se služby boží slovanským jazykem, požehnal knihám slovanským a dal bratry solunské posvětiti za biskupy, učenníky pak jejich za kněží a jahny. Než Konstantin brzy potom onemocněv, vyhledal zátiší klášterní v Římě, přijal jméno C. a zemřel 14. února 869. Pochován v tamější basilice sv. Klementa. M. ustanoven jsa arcibiskupem srěmským v Pannonii a krajinským biskupem v říši Rostislavově, vrátil se do středního Podunajska. V Pannonii jat byl návodem bavorských biskupův a odveden ke dvoru krále Ludvíka Němce, kde soudil jej r. 871 metropolita salcpurský Adalvín, že neprávem vetřel se do území jeho, i poručil jej chovali u vazbě. Papež Jan VIII. ujal se M-a r. 873, vypravil legáta Pavla, aby ku svobodě navrátil sv. vězně a dovedl jej ke knížeti Svatoplukovi. Potom pokřtěn byl od M-a kníže český Bořivoj na Velehradě moravském a Čechové podnikli poslušenství sv. arcibiskupa. Také v polských krajinách nad Vislou ohlašuje se činnost M-ova. Nepřátelé jeho vidouce zdar díla missionářského osočili jej v Římě, že bludně smýšlí o východu Ducha sv. a koná služby boží jazykem slovanským. Papež Jan VIII. obeslal jej r. 879 do Říma, kdež na jevo vyšla pravověrnost jeho, M. ustanoven řádným, t. j. stoličným arcibiskupem moravským, přidán mu biskup Wiching za suffragána se sídlem v Nitře a písmo a liturgie slovanská znova schváleny roku 880; když pak závisť nepřátel, jejichž hlavou byl Wiching, nepominula, papež Jan VIII. potěšil trpitele listem (881) ujišťuje ho svou přízní. M. označiv za nejschopnějšího nástupce svého Moravana Gorazda, zesnul 6. dubna 885 a pohřben na Velehradě, kdež byl stoličný kostel jeho. Při smrti M-ově počítalo se na 200 kněží, jahnův a podjahnů v arcibiskupství moravském. Nejznamenitější žáci a druhové sv. apoštolů slovanských byli: Klement, potomní biskup v Bulharsku, Naum, Angelar, Sáva, Gorazd. Svatí C. a M. získali si nesmrtelné zásluhy o národy slovanské a zejména o Čechoslovany. Dokonali pokřestění jejich, vyjednali jim samostatné zřízení církevní a slovanskou liturgii, posilnili politickou váhu jejich a učinili říši Velkomoravskou kolébkou písemnictví slovanského. Mimo to, co společnou prací jejich na Moravě bylo skládáno (knihy liturgické), sepsal C. zprávu o nalezení ostatků sv. Klementa, nejprve řecký a potom slovansky, o učených hádkách svých v Chazarech, knihu řeckou, kterou bratr jeho vyložil slovansky. V podvečer života jal se M. pořádati překlad Písma sv. kromě knih Makabejských, t. j. sebrav žalmy a čtení biblická, pokud místo měly v liturgii a pořídiv překlad ostatních částek Písma sv., vše znova přehlédl a sjednotil. Přeložil také první díl nomokanonu na jazyk slovanský. Písemná zřídla životopisů sv. C-a a M-a viz ve Pramenech dějin českých, I., Erbenových Regestech str. 14. a v Emlerových Regestech, IV. str. 706. — Srv. Štulc, Život sv. C-a a M-a, apoštolů slovanských (Brno, 1857); Bílý, Dějiny sv. apoštolů slovanských C-a a M-a (Praha, 1863); Procházka, Život sv. M-a (Brno, 1885); Rački, Viek a djelovanje sv. C-a i M-a (Záhřeb, 1857); Lavrovskij, Kirill i Mefodij (Charkov, 1863); Leger, Cyrille et Méthode (Paříž, 1868); Wattenbach, Beiträge zur Geschichte der christl. Kirche in Mähren und Böhmen (Vídeň, 184g); Ginzel, Geschichte der Slawenapostel C. u. M. (Litoměřice, 1857); Bartolini, Memorie[red 2] storico-critiche archeologiche dei santi Cirillo e Metodio (Řím, 1881).
Vac.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Cyril a Metoděj